Deficitní německý státní rozpočet vystavil stopku 24 let trvající podpoře výroby elektřiny ze solárních a větrných zdrojů v podobě garantovaných výkupních cen na 20 let. Spolková vláda 5. července oznámila, že od ledna 2025 se podpora soustředí na instalační dotace.
Německo a jeho nechvalně proslulá energetická zelená tranzice jménem Energiewende (dle hodnocení listu The Wall Street Journal „energetická sebevražda“) narazila na finanční bariéru. Německý zákon o podpoře obnovitelných zdrojů (EEG), platný od přelomu tisíciletí, se tím zásadně mění. Berlínská levicová vládní koalice socialistů (SPD), strany Zelených a liberální FDP v polovině roku 2022 ulehčila spotřebitelům v ceně elektřiny s platbou na podporu OZE (v přepočtu asi 1,60 Kč za kWh) a převedla ji na státní rozpočet. Stále větší instalovaná kapacita solárů a větrníků (dnes přes 152 GW, tedy dvojnásobek maximální denní zátěže elektro soustavy) ovšem znamená, že čím více svítí a fouká, tím více se státní kasa prohne. Vládní FDP odmítá EEG mimo jiné kvůli jeho vysokým nákladům. Podpora obnovitelné energie bude stát „17 miliard eur, to je současná kalkulace pro příští rok, ze které vycházíme,“ řekl spolkový ministr financí Christian Lindner.
Vláda v Berlíně přenese podporu občasných zdrojů energie (OZE) z výkupních cen na instalační dotace. Kromě toho zastavila podporu výkupních cen v době, kdy dosahují záporných cen, čímž o dva roky dříve plní směrnice stanovené Evropskou komisí. To vše už vyvolalo patřičnou nervozitu mezi lobbisty za OZE. „Experimentování s radikálním posunem ke grantům na investiční náklady riskuje nejistotu na trhu,“ uvedla BEE, lobbistická skupina pro OZE, kterou citoval zpravodajský portál euractiv.de. Nicméně německá vláda musí začít naplňovat slib voličům, že s koncem využívání uhlí nejpozději v roce 2038 skončí jakákoli dotační podpora OZE.
Německo stále plánuje, že v roce 2030 chce mít v OZE instalovaný jmenovitý výkon 350 GW tak, aby se podílely z 80 % v energetickém mixu na výrobě elektřiny země. O dalších pět let by tato kapacita měla být dokonce zdvojnásobena se 700 GW na 100% podíl v mixu. Letos v březnu v obsáhlé hodnotící zprávě tyto plány označil za nereálné německý nejvyšší kontrolní úřad, Bundesrechnungshof. Podle jeho auditorů je navíc v důsledku zelené politiky nepřijatelně vysoká cena elektřiny s netransparentními položkami, které hradí zatím státní rozpočet.
Zásadní problém ovšem spočívá v tom, že tento krok má vedle plánu na instalaci další kapacity OZE za významnou podmínku úspěch ve slibované vládní strategii výstavby nových velkých paroplynových elektráren. Vzhledem k nezájmu soukromých investorů reagovat na vypsané aukce nyní spolková vláda upravila podmínky pro aukce, které chce realizovat na přelomu let 2024 a 2025. Od plánování po zprovoznění plynové elektrárny uplyne ovšem dle německých analýz minimálně šest let.
Berlín nabídne pro aukce 5 GW nových plynových elektráren (PPE), které nemusí být ihned schopné spalovat zelený vodík. Následovat bude aukce na dalších 5 GW elektráren, které musí být provozovány na zelený vodík, ale až od osmého roku provozu. Dva GW starých plynových elektráren by se měly technologicky modernizovat na vodíkovou strategii. V další vlně by měla být po aukcích postavena další kapacita PPE tak, aby Německo disponovalo k současnému existujícímu výkonu 32 GW v PPE nových 18,8 GW. Zařízení mají být začleněna do „komplexního, technologicky neutrálního kapacitního mechanismu, který bude připraven k použití od roku 2028“. Předpokladem k tomu jsou dotace, které „v zásadě“ schválil Brusel.
Proto německá vláda a její resortní ministr pro energetiku Robert Habeck (Zelení) chce přednést strategii na odchod od uhlí až na jaře 2025. Habeckův plán na konec energetického využívání uhlí (dosud výkon 38 GW) v roce 2030 je ovšem německými odborníky považován za nereálný. Je nutno přitom připomenout, že stále platí německý vládní plán konce uhlí až v roce 2038. Plynové elektrárny mají zůstat v trvalé záloze pro dobu, kdy soláry a větrníky nefungují. Což je zejména problém v zimě. Všechny tyto energetické modely se státní podporou musí samozřejmě odsouhlasit Evropská komise.
S tím srovnejme „zelený budovatelský optimismus“ vlády České republiky, která zřejmě na svém zasedání ve 29. týdnu (asi 17. července) schválí komplexní zelenou transformaci republiky, která bude postavena na předčasném konci uhlí a nereálném tempu instalací nových solárních a větrných zdrojů, jež mají být vedle instalačních podpořeny také provozními dotacemi. Současně má vzniknout také nějaká záložní kapacita nových plynových elektráren. Je na tom snad česká vláda se stavem státního rozpočtu lépe než německá? Sotva, to jen klíčové změny i z nejzelenější evropské země Německa nedoléhají do sousedního Česka. Nemluvě o tom, že když Německo nezvládá výstavbu nových PPE, přičemž plyn má k dispozici podstatně ve větším objemu a levněji ve svých pobřežních LNG terminálech než vnitrozemské Česko, má Praha ambici být lepší než Berlín? Když přitom loni 23. října šéf ČEZ Daniel Beneš v rozhovoru pro Seznam Zprávy jasně řekl, že do roku 2030 nikdo velkou plynovou elektrárnu v ČR nepostaví? Navíc i existující úvahy o nějakých „rezervních“ zbytkových kapacitách výroby elektřiny z uhlí zřejmě nemají naději na schválení Bruselem.
Že jsou němečtí experti skeptičtí v plánům vlády není nic neobvyklého. Ale že plány rychle budovaných záložních plynových elektráren jasně odmítne i vládní instituce, to je už na pováženou. Loni v prosinci vydala Spolková agentura pro sítě tiskové prohlášení, v němž své vládě fakticky zakázala nejméně do 31. března 2031 ukončit provoz v 31 černouhelných elektrárnách. Tyto systémově relevantní elektrárny jsou podle agentury životně důležité pro zásobování elektřinou a stabilitu německé sítě.
V Německu přitom roste kritika vládní elektrárenské strategie u energetických firem. Ty prosazují rychlé rozšíření zákona na podporu kombinované výroby tepla a elektřiny (KVET). Považují to za rozumné doplnění strategie, kterou federální vláda stále nedokončila. Dodatečné kogenerační systémy mohou významně přispět ke zvládnutí situací v době nedostatečné výroby z větrné a solární energie, připomněl šéf norimberského regionálního dodavatele N-Ergie Maik Render. Výstavba nových KVET je podporována zákonem o KVET, jehož platnost ovšem vyprší už v roce 2026. Finanční prostředky získají pouze systémy, které budou uvedeny do nepřetržitého provozu do konce roku 2026. Vzhledem k tomu, že odpadní teplo vznikající při kombinované výrobě elektřiny se využívá například pro provoz sítí dálkového vytápění, dosahují celkové míry využití přes 90 procent. Spolková vláda ovšem zatím nebere na návrhy ohledně podpory nových kombinovaných zdrojů ohled.
Rozhodnutí berlínské vlády je součástí velkých kompromisů při dohodě jak o finálním rozpočtu Spolkové republiky za letošní rok, tak plánovaných příjmů a výdajů pro rok 2025. Ministr financí a šéf FDP Christian Lindner prohlásil, že dohoda o upraveném rozpočtu na rok 2024 zahrnuje celkové výdaje ve výši 489 miliard eur a investice v hodnotě 52 miliard eur, zatímco dluh naroste o 50 miliard eur. Pro rok 2025 by celkový objem rozpočtu činil 481 miliardu eur, investice by činily 57 miliard eur a nové půjčky 44 miliardy eur. Kdysi rozpočtově odpovědné Německo má už dnes kumulovaný dluh státních financí v hodnotě 67 % vůči HDP, což je o 7 % více než stanoví maastrichtská kritéria. Německo se tak přiřadilo k většině zemí eurozóny, které tento klíčový ukazatel ekonomické stability neplní.
Přestože loni v listopadu Spolkový ústavní soud kvůli dluhové brzdě zakázal přesunout 60 miliard eur z rezervy (na dluh) nevyčerpané na řešení covidové pandemie ve prospěch zelené tranzice, šéf ministerstva hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck (Zelení) získal další prostředky na dekarbonizační politiku. Navíc některé náklady se teprve „vylíhnou“: podniky si při zakoupení plně elektrického auta podle listu Handelsblatt mohou z daní odepsat 95 000 eur (přes 2,4 milionu korun). To zní šíleně už proto, loni v prosinci německý stát kvůli rozpočtu zastavil přímou subvenci nákupu elektrických vozů soukromými osobami ve výši 4500 eur (o rok dříve 6000 eur). Habeck a jeho zelená ideologie profituje zcela jasně na úkor ministerstva obrany, protože kancléř a šéf SPD Olaf Scholze nepřipustil oslabení výdajů na německý sociální stát. Německý zbrojní rozpočet dostane pro příští rok pouze o 1,2 miliardy eur více nad letošních 52 miliard. Šéf resortu Boris Pistorius s poukazem na ruskou válku na Ukrajině a rostoucí hrozbu války v Evropě chtěl meziroční navýšení nejméně o 7 miliard eur.
Podobně ostatně hrne před sebou problémy i ministr Habeck. Takto příkladně zachází s obřími náklady na budování nové přenosové a distribuční sítě a jejich správu pro zapojení statisíců nových zdrojů OZE (20 tisíc km na souši a 15 tisíc km na moři) v objemu 500 miliard eur. Tyto náklady se spolková vláda dosud neodvážila promítnout už do tak zničujících vysokých cen elektřiny, které vedou k rychlé deindustrializaci Německa. Podle německých expertů tyto náklady po letošním mírném poklesu cen elektřiny v Německu v průměru o 4 % zaviní v nedaleké budoucnosti zvýšení cen elektřiny i plynu na dvojnásobek. Jak Habeck oznámil, splácení nákladů na sítě se rozloží na dobu dalších 30 až 40 let, tedy do odpovědnosti budoucích vlád a dalších generací německých spotřebitelů a daňových poplatníků. Vysedět problémy a přesunout je na budoucnost, to jde neodpovědným politikům kromě nehorázných předvolebních slibů vůbec nejlépe.
Levicová vláda v Berlíně (stejně jako socialistické kdekoli ve světě) by si měla opakovat jednu z klíčových citací i zásad bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové: „Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné.“
Autor : PhDr . Milan Smutný , vystudoval FFUK a postgraduálně MBA studia ekonomiky a managementu. Dříve působil např. jako zahraniční zpravodaj, šéfredaktor a ředitel ČTK, tiskový mluvčí Škody Auto a MPO. Nyní pracuje jako konzultant mj. v auto průmyslu a je mluvčím think tanku Realistická energetika a ekologie.
Úvodní foto : Steve Buissine, Pixabay
Zdroj : https://www.svethospodarstvi.cz