Po volbách do Evropského parlamentu by se lidé i média měli tvrdě domáhat splnění předvolebních slibů. Měli by po europoslancích požadovat, aby obhajovali legitimní národní zájmy České republiky. „Občané se dobrovolně o svobodu a prosperitu připravit nenechají. Pokud se potřebných změn proti ideologii Green Dealu bez jakýchkoli analýz a studií dopadů nedosáhne demokratickou, parlamentní cestou, přijde ke slovu násilí. Taková je neúprosná logika dějin,“ říká pro ParlamentníListy.cz Milan Smutný, odborný mluvčí spolku Realistická energetika a ekologie.
Volby do Evropského parlamentu jste určitě sledoval i podle toho, jak se vedlo stranám a hnutím, jimž velice vadí Zelený úděl. Co o Green Dealu vzkázali voliči europoslancům a domácím vládám?
Prvním tématem voleb byla bezpečnost (válka na Ukrajině) a imigrace. Otázka ekonomického sociálního zvládnutí Green Dealu byla nepochybně hned poté jejich dalším naléhavým tématem. Vzkaz voličů politikům obecně byl spíše rozpačitý, je v něm sice vidět odhodlání utlumit levičácké extrémy (oslabení frakce zelených), ale lidovci a socialisté spolu s liberální Renew si pozice udrželi a nadále budou v Evropském parlamentu „tvrdit muziku“. Navíc se volebním debaklem oslabila pozice francouzského prezidenta Macrona, takže existuje, bohužel, vysoká pravděpodobnost, že dosavadní šéfka Evropské komise Ursula von der Leyeonová si dojedná s klíčovými frakcemi EP další období ve funkci. A to je pro potřebnou revizi politiky Green Dealu docela špatně.
Doufat, že částečnou obměnou Evropského parlamentu by se na schválené podobě Green Dealu mohlo alespoň něco změnit, tedy není vůbec namístě?
Vzhledem k nedostatečné obměně politického zařazení a směřování poslanců EP platí staré dobré české přísloví: „Kapři si sami svůj rybník nevypustí“. Nepochybně dojde ke korekcím, ale obávám se, že budou jen polovičaté. Zajímavější je tzv. Antverpská výzva z únorového setkání zástupců 73 evropských firem a svazů s představiteli Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyenovou. Jeho cílem bylo právě zdůraznit nutnost zaměření pozornosti na konkurenceschopnost evropského průmyslu a také představit v tomto smyslu pohled na nutné změny a mandát pro příští Evropskou komisi, která vznikne po volbách do EP. Její signatáři chtějí vedle Green Dealu i Evropskou průmyslovou dohodu, tzv. Industrial Deal, a to na stejné úrovni důležitosti. První legislativní návrh z pera nové Evropské komise, která bude asi instalována kompletně až v listopadu, by měl být souhrnný návrh na změnu či korekci ke všem příslušným stávajícím právním předpisům EU. A to s cílem odstranit veškeré regulační nesoulady, protichůdné cíle, zbytečně složité právní předpisy a nadměrné požadavky na reporting.
Odvrátit konec vozů se spalovacími motory, což bylo hlavní volební téma Filipa Turka, kandidáta Přísahy a Motoristů sobě, je také nepravděpodobné?
Upínat se ke zrušení zákazu výroby a prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035 je poněkud liché: už příští rok přinese zpřísnění emisních norem (76 gramů CO2 na km) tak tvrdý požadavek, že ho ve svém dosavadním prodejním mixu bez zničujících pokut do pokladny EK (95 eur za každý gram navíc) nesplní žádná konvenční automobilka. Proto ten usilovný zápas všech firem po vzoru Toyoty nabídnout co nejvíce modelů s hybridním pohonem, když drahé elektromobily se špatnou přidanou hodnotou pro zákazníky se bez končících státních dotací zadlužených zemí EU prodávají stále hůře.
Navíc jsou „ante portas“ levnější a možná i lepší elektrická auta z Číny, na něž chce EU uvalit clo až 38 %. To bude mít za následek obchodní válku s Čínou, kdy země EU plně závislé právě v propagovaných zelených technologiích na Číně mohou tahat za hodně kratší konec provazu. Kdo chce podpořit zachování spalovacích motorů v nových autech i po roce 2035, musí se tedy tvrdě vypořádat s neustále se zpřísňujícími emisními normami. Přitom všech 300 milionů aut v zemích EU se podílí na evropských emisích jediným procentem. Takže pro tento cíl má být tvrdě omezena svoboda 450 milionů obyvatel EU v individuální mobilitě?
Na to já vám neodpovím, ale zeptám se na podobné téma. Od roku 2027 vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov, tzv. EU ETS 2. Ale zatímco původní propočty odhadovaly, že to zdraží litr paliva zhruba o 2,50 Kč, teď někteří odborníci varují, že by to mohlo být i více než 13 korun. Troufl byste si odhadnout, co to s dopravou, ať už osobní nebo nákladní, v Česku v takovém případě provede?
Výnosy z emisních povolenek jsou kromě obohacování spekulantů na trzích celého světa zdrojem moci Evropské komise. Ta je přijímá a pak přerozděluje členským zemím, z nichž některé odpíráním těchto peněz průběžně trestá za jakékoli „rebelantství“. Ničením uhelné energetiky, ocelářství a jiných energetický náročných provozů vysokými cenami emisních povolenek a řízením jejich množství v obchodování si zároveň Evropská komise a po ní i členské země vlastně objektivně likviduje zdroj těchto prostředků v jakémsi šíleném pokusu o finančním perpetuum mobile. Pro splnění těchto stále ambicióznějších – rozuměj nereálných – cílů byl v rámci revizí směrnice o ETS z roku 2023 vytvořen nový systém obchodování s emisemi s názvem ETS2, oddělený od stávajícího systému EU ETS. Tento nový systém bude pokrývat a řešit emise CO2 ze spalování paliv v budovách, silniční dopravě a dalších odvětvích, především v malém průmyslu, na který se nevztahuje stávající EU ETS.
Systém nových povolenek má být plně funkční až v roce 2027, jako první krok bude monitorování a vykazování emisí zahájeno v roce 2025. Stejně jako ve stávajícím systému EU ETS má systém ETS2 fungovat s vyhrazenou rezervou. Jinými slovy, Evropská komise si vyhradila právo manipulovat s objemem povolenek na trhu, aby byly patřičně účinné. I když Komise uvádí, že chce zajistit, aby cena povolenky nepřesáhla 45 eur (v cenách roku 2020, tj. očištěné o inflaci), máme ovšem jasný precedent ze systému prvních povolenek ETS.
Na co se tedy můžeme v tomto ohledu v roce 2027 „těšit“?
Emisní povolenka zatíží bydlení všech, kdo topí nejen uhlím, ale i zemním plynem. O kolik? Hovoří se o dodatečných 200 korunách za MWh plynu, když dnešní velkoobchodní cena samotné komodity je kolem 1000 Kč. Podstatně výraznější zásah do hospodaření každé rodiny a do zvýšení cen všech produktů a služeb bude zatížení výrobců benzínu a nafty. Ti samozřejmě přenesou tyto náklady v ceně pohonných hmot na spotřebitele. Zatím se uvažuje asi o 3 korunách navíc ke stávající ceně benzínu a nafty, tedy o 150 korunách navíc, které na jednu 50litrovou nádrž auta padnou na oltář dekarbonizace EU. Ovšem se zkušenostmi z prvních ETS mluví pesimisté o takovém zatížení cen PHM, že by mohl znamenat výslednou cenu 70-75 korun za litr. Stane se automobil zase luxusním zbožím jen pro nejbohatší? To, že se zvýšené dopravní náklady projeví v prudkém růstu cen potravin a dalších druhů zboží a služeb, je nabíledni. Rostoucí inflaci tak znovu v Česku a jinde v EU postavíme uvítací slavobránu.
Pokud chceme splnit emisní cíle, musíme mít méně spáleného benzínu a nafty, k čemuž vysoké ceny povedou. Našla by se síla, která by se mohla pokusit emisní povolenky zrušit, když by musela bojovat nejen se zelenou ideologií, ale i s těmi, kdo by zrušení nemohli připustit už jen proto, že by chyběly peníze ve veřejných pokladnách, protože povolenky jsou de facto daně? Ale zase by mohla mít za sebou masu těch, pro které by neježdění autem mohlo být až likvidační.
Tato potřebná změna přijde až prostřednictvím národních voleb v jednotlivých zemích Evropské unie. Dnes vidíme vládu konzervativní pravice v Itálii, zřejmě i v Nizozemsku, očekává se vítězství pravice v červencových parlamentních volbách ve Francii a v září v Rakousku. Nynější debakl vládnoucích německých socialistů, zelených a liberálů vede k úvahám, že pokud vůbec budou volby do Spolkového sněmu v řádném termínu na podzim 2025, pak v nich očividně vyhraje konzervativní pravicová koalice CDU/CSU. Otázkou je, zda a jak ji bude sekundovat Alternativa pro Německo (AfD) tvrdě nálepkována jako krajní pravice. AfD, která tvrdě kritizuje imigrační politiku a také Green Deal, přitom zřejmě letos na podzim vyhraje nejméně dvoje ze třech voleb do spolkových zemí na východě země.
Jestliže si český premiér Petr Fiala svým hodnocením výsledků evropských voleb, že nejde o vítězství, ani o porážku, neuvědomuje, že všechny strany nynější vládní koalice získaly ve volbách do EP dohromady jen 37 % hlasů, tak je na nejlepší cestě prohrát sněmovní volby na podzim 2025. Ostatně to zřejmě dále napoví senátní i krajské volby letos v září.
Ruku v ruce s emisními povolenkami jde aktualizovaná strategie Skupiny ČEZ, jejíž klíčovou ambicí je rychlejší dekarbonizace. Proto do roku 2030 zcela ukončí výrobu tepla z uhlí. Co to bude pro naši energetiku znamenat?
Dokud – pokud vůbec – v polovině 40. let nezprovozníme plánované 4 nové velké jaderné bloky, nemáme reálnou náhradu za uhelné kapacity. Překotné zavření uhelných elektráren v kombinaci s uzavřením rovněž nerentabilních dolů znamená také konec zdrojů pro centrální vytápění 1,6 milionu domácností. Přitom s ohledem na složitost a drahotu výstavby, problematiku obrovského navýšení objemu dováženého plynu a nedostatek špičkové technologie se snaha o postavení nových paroplynových elektráren (PPE) míjí s termíny výpadku uhelných zdrojů. Šéf ČEZ Daniel Beneš 23. října 2023 v rozhovoru pro Seznam Zprávy prohlásil, že do roku 2030 novou velkou PPE nikdo v ČR nepostaví. I když vláda zřejmě podpoří systém kapacitních plateb pro nové PPE a pro vybrané nezbytné uhelné elektrárny, není jasné, zda to Evropská komise povolí a kolik to spotřebitele bude navíc stát.
Jaké další dopady bude konec uhlí v Česku mít?
Během pětiletky se prostě energetika Česka nedá „revolučně“ přebudovat, navíc dle metanové strategie mohou být brzy uvaleny na plynové zdroje stejně vysoké emisní povolenky jako na uhlí, pak jim samozřejmě ekonomika nevyjde. A vše bude muset být z těchto stabilních zdrojů dotováno, stejně jako se dotují solární a větrné zdroje se současným tvrdým tlakem na opětné zavedení provozní podpory. Solární tunel za 800 miliard korun, který měl být spotřebiteli zaplacen do roku 2030 (0,60 Kč včetně DPH v ceně každé spotřebované kWh) by tak ani dalších 20 let neskončil a začal by nový, podstatně větší. Budování nových OZE je spojeno s nutností bezmála 500 miliard nových investic do sítí a jejich správy. Neméně podstatný je problém likvidace poloviny zdrojů českého teplárenství.
To vše by znamenalo za prvé prudké zdražení elektřiny při jejím současném deficitu v zimních měsících, kdy nebude elektřinu ani odkud dovézt. Za druhé pak s tímto výhledem bude z Česka jako z Německa odcházet průmysl klíčový pro prosperitu republiky. A následně poroste nezaměstnanost, sociální napětí s růstem kriminality a ohrožení vnitřní bezpečnosti země.
To jsou důsledky, nad nimiž se evidentně vládní politici zamýšlet ani nesnaží. Ale co by bylo třeba, aby ti odpůrci Green Dealu, kteří byli čerstvě zvoleni do Evropského parlamentu, udělali hned, jakmile se na svých místech v Bruselu usadí? Nebo čekáte, že jejich aktivita zvolením vyšumí?
Než bude Evropský parlament funkční spolu s novou Evropskou komisí, uplyne 5 až 6 měsíců. Bylo by potřeba, aby se voliči a média tvrdě dožadovali splnění předvolebních slibů. Aby doslova bombardovali emailové schránky, sociální sítě a další prostředky komunikace českých poslanců a požadovali, aby obhajovali legitimní národní zájmy České republiky.
Občané se dobrovolně o svobodu a prosperitu připravit nenechají. Pokud se potřebných změn proti ideologii Green Dealu bez jakýchkoli analýz a studií dopadů nedosáhne demokratickou, parlamentní cestou, přijde ke slovu násilí. Taková je neúprosná logika dějin.
Autor : PhDr . Milan Smutný , vystudoval FFUK a postgraduálně MBA studia ekonomiky a managementu. Dříve působil např. jako zahraniční zpravodaj, šéfredaktor a ředitel ČTK, tiskový mluvčí Škody Auto a MPO. Nyní pracuje jako konzultant mj. v auto průmyslu a je mluvčím think tanku Realistická energetika a ekologie.
Zdroj : https://www.parlamentnilisty.cz/