Mexický architekt Javier Senosian se evidentně soustředí jen na práci, která nezavání konvencí. Jeho Organický dům je toho názorným příkladem. I když světlo světa spatřil vlastně už v roce 1984, mistr si to skromně nechal pro sebe. Neměl potřebu upozorňovat na projekt, který považoval za jasný úspěch. Kvalita si své uživatele dříve či později najde, ne? Na jeho vizi se teď můžete podívat v našem článku.

 

Původní myšlenkou autora bylo přiblížit se přirozeným původním formám. Když si představíte první předvěká obydlí člověka, strohé linie v nich zrovna roli nehrály. „Vždy to byl prostor organický, podobný spíše doupěti zvířete, lůně matky. Byla to dutina, iglú, obydlí troglodytů, bezpečná jeskyně,“ uvádí Senosian.

Vzdali jsme se své divokosti

A právě s tímhle předvěkým konceptem se nabízí architektovi jisté smíření. Věří, že řada problémů moderního člověka vychází z toho, že se příliš snadno vzdal své přirozenosti a divokosti. Obklopil se jednoduchou geometrickou pravidelností tvarů a ostrými hranami, a přitom zapomněl, že pochází z členité přírody. Je v tom kus filozofie, ale také poznané praxe. Dobře tím například postihl naši lidskou potřebu budovat sídla oddělená od okolních ekosystémů pevnými zdmi a sekundární snahu opatrně si pak přírodu v květináčích vpouštět dovnitř. Proto jeho Organický dům nebuduje předěl, ale sám je ekosystémem.

Dům, který je zahradou

„Architekti se snaží postavit dům a ten pak obklopit zahradou. Organický dům má 300 metrů čtverečních zahrady, z níž 180 metrů je domem,“ říká Senosiain. Že to zní zvláštně? Jenže tak to je: na zvolené parcele se totiž při pohledu z výšky skutečně nachází jen zahrada plná svěží zelené trávy, keřů a stromů. Dům se nachází kompletně pod povrchem a zahrada je jeho obyvatelnou střechou. Vegetace tu rozhodně nemá jen pasivní estetickou roli. Každý strom je na takovém místě, aby dodatečně stínil, zakrýval, ochlazoval a osvěžoval konkrétní část domu. „Je to bydlení re-adaptované pro člověka, návrat k původní formě bydlení,“ dodává architekt. Takové, kde člověk a příroda spolu žijí ve vzájemné harmonii. Uvnitř domu se pak nachází vše, co člověk potřebuje po fyzické, psychické i environmentální stránce.

Bydlení pod zemí

Je tu společenská místnost, jídelna, kuchyně, dva pokoje a velká ložnice, šatna, toalety, koupelna. Z rozdělení místností vyčteme i programové členění na denní a noční využití, podobně jako je tomu u konvenčních obydlí. Jen v tomto případě se jednotlivé pokoje nachází uvnitř dvou oválných struktur, trochu připomínajících arašídový oříšek. A jsou skryty pod zemí uvnitř terénních vln.

Tyto duny by ale neměly být synonymem pro tmavé a stísněné jeskyně. Vzhledem k tomu, že se každá po půlce svého obvodu otevírá prosklenou stěnou do zahrady, je v nich po celý den dost světla. Zahradu tak máte neustále na dotek, neztrácíte s ní kontakt. A místa, kam by snad přeci jen mohlo dosáhnout šero, jsou prozářena stropními okny. Prostory vykroužené pod zemí jsou až fantasticky prosvětlené, a byť někomu nesedí absence rovných stěn, na vykroužená klenutí si záhy zvykne. Pro jejich pocitovou přirozenost.

Přírodě jsme tu nevzali nic

„Na počátku bylo třeba dát stranou všechny komerční průmyslové a konvenční zájmy, stejně jako bylo třeba odložit mé akademické nebo společenské předsudky,“ popisuje autor svou největší tvůrčí výzvu. Důležité prý bylo nebát se pracovat s materiálem, který by dokázal obsáhnout jedinečnou variabilitu tvarů a ustát jejich plnost. Proto vyhrál ferrobeton. Sice to nezní moc „eko“, ale tenhle materiál je na poli alternativního stavitelství doprovázen více než kladnou reputací. Je z něj možné vyčarovat téměř cokoliv. A ve srovnání s konvenční stavbou ho tu byla spotřebována jen třetina. Jím vytvořená struktura rozvádí zátěž do stran a do terénu, se kterým splývá, a je tedy odolnější než klasický monolit. Výhody zahloubeného domu jsou jasné: díky nadložím máte tu nejlepší izolaci, takže úspory na vytápění a ventilaci jdou znát. Navíc domem neproudí jen energie, ale také čerstvý vítr. K přirozenému provívání je Organický dům doslova stvořen.

Budoucnost pod zemí?

Můžeme projekt chápat jako dílo svobodomyslného architekta, ale také jako velkou inspiraci pro budoucnost. Nabízí lidem spolehlivé, cenově přístupné a funkční obydlí, které je maximálně šetrné ke svému okolí. Už proto, že se počet metrů, které tu člověk „vzal“ svým domem přírodě, rovná nule. A to se skutečně jen tak nevidí.

Autor: Mgr Radomír Dohnal

Zdroj. www.drevostavitel.cz