Zaniklé rybníky na horní části Benešovského potoka.

Svou rozlohou přes 20 km2 patří povodí horní části Benešovského potoka s jeho délkou pouhých cca 8 km k těm nejmenším a tvoří tak jen 0,025 % rozlohy naší republiky. V tomto nevelkém povodí je přesto počet více jak 40 zaniklých rybníků, rybníčků a nádrží značný . V poměru k rozloze ČR by se jednalo v celé České republice možná i o sto tisíc zaniklých rybníků a nádrží, když těch současných zbylo už jen kolem 30 000.

 

 

Výběr tohoto povodí byl čistě náhodný, daný pouze tím, že oba autoři spolu chodili do základní školy v Benešově, takže tento potok a kraj dobře znají. Historické údaje vycházejí z podrobné studie J. Provazníka, opírající se o různé zápisy od 15. století, Tereziánského katastru českého z r. 1713, Prvního vojenského mapování Rakousko-Uherské monarchie 1763-1787, z Indikačních skic map stabilního katastru 1825-1840 a map katastrálních území v porovnání s osobně ověřeným současným stavem.

Voda je nezbytnou složkou živoucí krajiny. Ale také složkou, kterou lze hospodářsky a ekonomicky využít k chovu ryb. Jak se v minulosti ukázalo, chov ryb byl mimořádně rentabilní. Chovu ryb využívala výlučně vrchnost. Ryby představovaly jediný masitý pokrm povolený pro četné dny postů. Český kapr byl odjakživa považován za lahůdku. To byly důvody, které vyvolaly kdysi přímo zakladatelskou horečku. Na vhodných místech, kde to jen trochu geologické a hydrologické podmínky dovolovaly, se zřizovaly rybníky, které poskytovaly výnos bez velkého nasazení pracovních sil, jaké vyžadoval zemědělský proces.

Rybníky v tomto povodí byly nevelké, zdejší členitý terén a poměrně úzká údolí ani neumožňovaly založit rybník o velké rozloze. Největším tak je Černoleský rybník s plochou 2,4 ha, který se řadí svým stářím, jež lze dokladovat písemnými prameny už z roku 1495, mezi ty nejstarší. Jako malý kluk jsem se v něm před 65 lety přes celé léto koupal, dnes bych do něj už nevlezl, protože bych z něj vylezl zelený jak hastrman. I po těch mnoha letech si vybavuji, jak tam u břehů krásně vonělo rákosí a dnes rybník ošklivě zapáchá. A ryby tam rybáři tehdy také chovali, když v zimě pečlivě prosekávali velké otvory do ledu, aby ryby měly dost kyslíku. Tak proč je dnes vše jinak?

Ne vždy vedla dobrá myšlenka zakladatele těchto rybníků k volbě vhodného místa pro rybník. Po velkých deštích či průtržích mračen nebo příchodu tzv. stoleté vody byly některé hráze strženy. V horní části popisovaného povodí je takto postižených rybníků několik (viz fota). V odlehlejších a návesních rybnících docházelo též ke krádežím ryb, a proto se přestaly nasazovat. Při poškození hráze nebo zanesení takovéhoto rybníka bahnem neměla již vrchnost z hospodářských důvodů zájem ho obnovovat. Rybník zanikl a obvykle byl přeměněn v louku.

Některé rybníky postavené v minulosti slouží podnes, ale většinu z nich v průběhu staletích postihl stejný osud zániku jako ostatních rybníků v Čechách. Připomínají je dnes jen zbytky polorozpadlých hrází, zamokřené dolíky v terénu, nebo jen místní názvy. Některé zmizely nenávratně v zapomnění prošlých roků. Patrné je to například na celém Líšeňském a Tloskovském panství, které z části zasahovalo a obhospodařovalo rybníky v horní části tohoto povodí, kde se celkový počet rybníků snížil ze 114 v roce 1774 na pouhých 45 v roce 1933.

Zaniklý rybník

Nesmíme ani opomenout v této oblasti i malé rybníčky (či spíše nádrže) o velikosti pouhých několika desítek m2, ležící mimo vodní toky, napájené pramenitou či dešťovou vodou. Jejich charakteristikou je poloha v těsné blízkosti hospodářského stavení, které bylo výše položeno nebo vzdáleno od vodního zdroje potoka nebo rybníka. Sloužily jako nádrže, kde se voda zadržovala pro hospodářské účely. Většina z nich neměla ani vypouštěcí zařízení. Do rybníčků ústily drenáže (lidově trativody) z okolí usedlosti. Například dešťová voda se do nich doslova chytala a sváděla stružkami (rygoly, chyty) na cestách a stráních. V mnohých se voda neudržela po celý rok, zvláště byl-li v letních měsících tzv. přísušek. Přesto po zbývající měsíce plnily svoji hospodářskou funkci tím, že ulehčovaly lidem značnou dřinu a čas k donášení velkého množství vody ve vědrech od vzdálenějšího zdroje. Denní spotřeba vody na hospodářské usedlosti i bez zavlažování byla značná, až 1 000 l. Svůj význam rybníčky postupně ztrácely zavedením elektřiny a pořízením vodních čerpadel do usedlostí a snadným čerpáním ze studní a vrtů podzemní vody, která nám tak dnes začíná chybět.

Přesto tato díla lidských rukou, nevelká svou rozlohou, tvořila po dobu svého trvání do svého zániku tvář zdejší krajiny a měla i vysoký hospodářský a ekologický význam. A je jen na nás, abychom jí ho opět navrátili. Na jedné straně přikazujeme všem vesničanům mít ne zrovna levnou čističku odpadních vod, aby tu trochu odpadní vody nepouštěli do potoka a rybníka, a na druhé straně rybáři běžně své rybníky hnojí hnojem, aby se voda zazelenala a byla plná sinic, aby se mohly býložravé ryby přecpat řasami a rychleji přibývaly na váze. Tedy až do okamžiku než to rybáři s krmením hnojem a močůvkou přeženou nebo se rybník příliš oteplí a začne chybět ve vodě kyslík a všechny ryby uhynou, jak jsme toho byli svědky v loňském roce několikrát. A rybníky nám ničí i chov polodivokých kachen s jejich „průtočnou“ trávicí trubicí, byť pro myslivce je to vítaný snadný živý terč.

Zkrátka nám chybí vyhláška o hospodaření na rybnících, která by té „recyklaci odpadních vod“ a ekologickému chovu ryb dala jasný řád. A naopak nám přebývají úředníci na všech úrovních, kteří nikdy pořádný rybník neviděli ale těm, co chtějí revitalizovat či obnovit své rybníky, hází klacky pod nohy vyžadováním splnění všech možných i nemožných předpisů a podmínek, bez kterých se původní majitelé po staletí bez problémů obešli, stejně jako máme spoustu výzkumných ústavů a škol, ale situace se naopak stále horší.

Nezbývá než doufat, že s novelou zákona o vodách, která vstoupila v účinnost 1.2.2020 a která urychluje výstavbu a zřizování menších vodních děl o rozloze do 2 ha a výšky hráze do 2,5 metru tím, že povolovací proces se přesouvá z komplikovaného stavebního zákona do mnohem jednoduššího zákona o vodách se vše konečně změní. Takové rybníky budou moci vznikat pouze na ohlášení vodoprávnímu úřadu a nebudou vyžadovat klasické stavební řízení a lhůty se tím zkrátí z několika let na několik měsíců, takže lze očekávat, že velká část těchto malých rybníků bude brzy opět obnovena a bude jim vrácena nejen jejich produkční funkce, ale konečně i ta ekologická, estetická a rekreační. Vždyť rybník s rybami je nejen ta nejlevnější a nejekologičtější čistička odpadních vod, a dokonce bez nároku na energie a obsluhu, ale může být zároveň i tím nejlepším zařízením na recyklaci použitých vod navíc s hospodářským efektem a s obnovenou rekreační funkcí spojenou s nenásilnou přírodní vakcinací proti alergiím a otravám! Vždyť dokud jsme se koupali v rybnících, a ne jako nyní v desinfikovaných vychlorovaných bazénech, a pili vodu z potůčků, tak jsme nevěděli, co jsou to alergie či běžné otravy, kožní ekzémy a jiné neduhy! Zkusme tedy vrátit vodu zpět přírodě a ona se nám za to odmění!

Autoři :  JUDr. Ing. et Ing, Mgr. Petr Měchura, Jiří Provazník,

Sdílejte:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejbližší akce

DNY TEPLÁRENSTVÍ A ENERGETIKY 2020

8.9.2020 - 9.9.2020

FOR CITY 2020

22.9.2020 - 24.9.2020

Mezinárodní strojírenský veletrh

5.10.2020 - 9.10.2020

Den otevřených dřevostaveb 2020

10.10.2020 - 10.10.2020
Visit Us On FacebookVisit Us On Twitter