Německo se pyšní již 56procentním podílem tzv. obnovitelných zdrojů (OZE) na výrobě elektřiny. Jejich ztrátovou přerušovanou produkci sanují obří dotace, které spolu se síťovými náklady činí z německé elektřiny jednu z nejdražších na světě.
V minulých dnech německý portál „Transparentní síť“ zveřejnil podstatnou zprávu pro pochopení toho, co se v Německu už 25 let děje pod nechvalně proslulým pojmem Energiewende, tedy česky „Energetický obrat/změna“. Dle německého zákona o obnovitelných zdrojích energie (EEG) z roku 2000 naposledy novelizovaného v roce 2023 jsou v zájmu preference dodávek elektřiny dominantně ze solárních a větrných zdrojů dotovány fixními výkupními cenami na 20 let.
Mimochodem německý EEG byl předlohou pro obdobný český zákon z roku 2005, který se ještě v daleko nehoráznějších garantovaných výkupních cenách na 20 let s inflační doložkou stal základem pro tzv. první solární tunel za 800 miliard korun (dalších 200 miliard dostanou provozovatelé dalších OZE), který v letech 2010 až 2030 přinesl bezkonkurenčně největší atak na veřejné finance v moderní historii České republiky. Nyní hrozí v aplikaci akceleračních zón ve prospěch nově dotovaných solárních a větrných elektráren další atak na peněženky občanů.
Tahle podpora OZE přišla německý stát jen v roce 2025 na 16,6 miliardy eur, to je v přepočtu asi 403 miliard korun. Protože objem instalované kapacity v roce 2026 zase stoupne o 20-30 GW, tyto náklady zase stoupnou. Mimochodem – je to téměř přesně adekvátní cena za dva nové velké jaderné reaktory (bez nákladů na financování), které má v Dukovanech postavit korejská KHNP. Když rozpočteme 200 miliard kWh, které loni vyrobily německé soláry a větrníky, tak tyto dotace zdraží každou kWh z elektřiny ze slunce a větru (svítí a fouká přece zadarmo, ne?) o 8,25 eurocentu, tedy asi o 2 koruny. To ale nejsme s účty zdaleka u konce. Elektřinu u západních sousedů totiž zdražují další poplatky, například za kombinovanou výrobu elektřiny a tepla či za připojení větrných parků na moři k síti. Samozřejmě také DPH, která je v Německu na elektřinu 16procentní.
Ovšem Německo má dnes v solárech a větrnících instalovaný výkon už asi 195 GW (dalších 10 GW v biomase). Německo stále plánuje, že v roce 2030 chce mít v OZE instalovaný jmenovitý výkon 350 GW tak, aby se podílely z 80 % v energetickém mixu na výrobě elektřiny země. O dalších pět let by tato kapacita měla být dokonce zdvojnásobena se 700 GW na 100% podíl v mixu. V březnu 2024 v obsáhlé a tvrdě kritické zprávě tyto plány označil za nereálné německý nejvyšší kontrolní úřad, Bundesrechnungshof. Podle jeho auditorů je navíc v důsledku zelené politiky nepřijatelně vysoká cena elektřiny s netransparentními položkami, které hradí zatím státní rozpočet.
Stoupenci zelené ideologie a samozřejmě zelená lobby vydělávající na tomto byznysu desítky miliard eur považují tento zákon za úspěch a příklad dekarbonizační cesty německé energetiky. Německý průmysl a s ním i celá ekonomika a také daňoví poplatníci stále více sténají pod knutou rostoucích nákladů, jež německou cenu elektřinu řadí k nejdražším na světě a zbavuje zemi stále více konkurenceschopnosti.
Do poloviny roku 2022 byl příspěvek dle EEG (v přepočtu asi 1,60 Kč za kWh; v ČR nazývaný POZE a je nově ve výši 0,50 Kč/kWh také hrazen ze státního rozpočtu ČR) placen německými spotřebiteli v ceně elektřiny. Aby německá vláda podnikům a domácnostem v ceně drahé elektřiny v době energetické krize ulevila, převzala jeho hrazení ze státních prostředků. Ovšem kryje ho příspěvek z mimorozpočtového zvláštního „Fondu pro klima a transformaci“ (KTF). Loni tento fond spolková vláda posílila dalšími 100 miliardami eur na dluh, když uvolnila tzv. dluhovou brzdu a vydala dluhopisy za 500 miliard eur na budování zaostalé infastruktury, včetně pětiny této částky na pokračování zelené tranzice země. Německo tak v dalších letech o 50 % zvýší dluh, který předtím všechny spolkové vlády „nasekaly“ za 75 let od roku 1949. Očekává se, že německý státní dluh vůči HDP se ze současných 63 % postupně zvýší na 85 až 90 procent.
Německo potřebuje statisíce těchto často marginálních zdrojů propojit v nových sítích a jejich stále náročnějším řízení. Do roku 2040 chce Německo postavit 20 tisíc km nových sítí na pevnině a 15 tisíc na moři. To má stát 500 miliard eur (přes 12 bilionů korun, asi pětinásobek státního rozpočtu ČR na rok 2026). Expandující síť, které v Německu střeží čtyři obdobné firmy jako má Česko v ČEPS, připomíná stále více pytel zelených blech. Počet nutných dispečerských zásahů se loni zvýšil bezmála na 20 000 z desítek takových opatření před 25 lety. Nejčastěji je třeba vypínat zdroje s nadprodukcí, kterou nedobudované sítě neunesou a hrozil by blackout, stejně jako při zapojování rezervních zdrojů, když elektřina v síti chybí. To stojí v posledních letech přes 5 miliard eur ročně (přes 120 miliard korun).
Náklady na zajištění stability německé přenosové sítě v letech 2007–2024 (v milionech eur)
Zahrnuje náklady na řízení přetížení sítě, ztráty v síti a vyrovnávací rezervy. Tyto náklady jsou přenášeny od provozovatelů sítí na konečné spotřebitele prostřednictvím poplatků za připojení k síti.
Menší zdroje, typicky domácí fotovoltaika na střechách rodinných domů, dostávají po dobu 20 let pevnou výkupní cenu za kWh. Větší zařízení prodávají svou elektřinu sama a dostávají variabilní příplatek ve formě tržní prémie. U velkých projektů, typicky pro větrné a solární parky, se výše dotační podpory stanovuje na základě aukcí pořádaných Spolkovou agenturou pro sítě (Bundesnetzagentur). K odstavování zdrojů v Německu dochází při nadprodukci větrné a solární energie, a to většinou v době od 10 do 15 hodin. Cena elektřiny pak klesá na nulu, ale provozovatelé stále dostávají fixní kompenzaci. Nebo provozovatel sítě elektrárny vypne a provozovatel obdrží 95 % výkupních cen za elektřinu, která ani nebyla vyrobena a byla v době nadprodukce v podstatě bezcenná. V noci a za temného bezvětří (Dunkelflaute) a typicky po celou zimu pak naopak ceny jen silové (velkoobchodní) složky elektřiny vyskakují i na 0,40 eura za kWh (9,80 Kč).
Česko z toho již těží. Například 24. března v 10:45 hodin masivně dováželo z Německa i Polska levnou elektřinu z OZE za spotovou cenu 7,76 eura za MWh, tedy za 0,19 Kč za kWh. Naopak při podvečerní špičce už cena elektřiny vystoupala bezmála na 200 eur/MWh, tedy na 4,90 Kč za silovou složku elektřiny
Graf: Vývoj přeshraničního obchodování ČR s elektřinou a její ceny 24. března 2026
Tato dotační struktura naprosto devastuje a deformuje skutečné náklady na výrobu elektřiny a pro provozovatele stávajících a ještě více uvažovaných nových zdrojů znamená, že bez garance instalačních a provozních dotací v podobě také kapacitních plateb nebudou nové zdroje stavět. Už tři roky za sebou postupně nové německé vlády plánují vyřazení uhelných zdrojů s tím, že se místo nich musí postavit nové paroplynové elektrárny.
Nyní dostala vláda kancléře Friedricha Merze (CDU) předběžný souhlas Evropské komise, že může se státní pomocí postavit výkon až 12 GW zdrojů. Podle týdeníku Der Spiegel pak ministryně hospodářství a energetiky Katharina Reicheová plánovala však 20 GW výkonu a státní Bundesnetzagentur navrhovala pro stabilitu dodávek a sítě dokonce 35 GW. Ovšem tyto elektrárny musí být schopné spalovat také zelený vodík, a proto vázne celý balík potřebných zákonů a dohod, které by daly jistotu investorům, že tyto projekty budou ziskové. A pak tento legislativní balík musí definitivně schválit Evropská komise. Ukazuje se proto, že vláda v Berlíně nedokáže vypsat výběrové řízení na nové plynové zdroje dříve než v létě 2026.
Ovšem výstavba nových elektráren si vyžádá kolem šesti i více let, což vede německé průmyslníky k výzvám, aby se předčasně neodcházelo od uhlí (dle zákona Německo má zcela opustit využívání uhlí v roce 2038). Prudký růst ceny ropy, zemního plynu a dalších komodit v důsledku války v Perském zálivu oživuje debatu o tom, jak čelit importu vysokých cen energetických surovin. Deník Handelsblatt citoval vyjádření Andrease Reichela, šéfa energetické společnosti Steag Iqony: „Musíme lépe využívat naše domácí výrobní kapacity.“ Reichel, jehož společnost provozuje rezervní elektrárny (v Německu je mimo tržní kapacity z celkem 31 GW v rezervě 10 GW v uhlí), uvedl že rezervní uhelné elektrárny by se měly moci vrátit na běžný trh. „Rezervní elektrárny by měly být alespoň dočasně využívány k tlumení růstu cen,“ řekl energetický manažer. To by podle Reichela zmírnilo celkové ceny elektřiny, které jsou primárně tlačeny nahoru nedostatkem plynu (Německo má v plynových elektrárnách instalovanou kapacitu 31 GW a výroba v těchto drahých závěrných zdrojích dotovaných kapacitními platbami určuje cenu elektřiny).
Christian Seyfert, šéf asociace energeticky náročného průmyslu VIK, listu Handelsblatt řekl, že reaktivace uhelných elektráren by mohla pomoci zabránit nebo alespoň omezit cenové výkyvy. Vzhledem k vysokým cenám plynu v důsledku eskalace konfliktu v oblasti Perského zálivu a nízkým úrovním skladování plynu je „stále diskutabilní spalování plynu pro výrobu elektřiny, pokud existují alternativy,“ uvedl Seyfert.
Tomu se zelená lobby i socialistická levice v podobě koaliční SPD ve vládě kancléře Merze tvrdě brání. Jejich rozhořčení vyvolal uniklý návrh ministryně Reicheové, aby už malé zdroje do 25kW výkonu nedostávaly od roku 2027 žádnou podporu, aby občasné zdroje energie přestaly mít přednost v dodávkách do sítě a aby se soláry a větrníky podílely na rostoucích nákladech na sítě, které zatím neplatí vůbec, přestože právě kvůli nim se musí sítě zásadně posílit. To by podle zelené lobby prý vedlo ke zhroucení celé transformace energetiky.
Podle aktuálních údajů na na německém srovnávači cen Stromauskunft.de je aktuální nabídka ceny elektřiny pro nové zákazníky v Německu 28,23 eurocentu za kWh (asi 6,90 Kč). Ovšem běžná současná cena pro německé domácnosti činí 40,40 eurocentu za kWh (asi 9,90 Kč) a proti loňsku mírně stoupla v důsledku hlavně stoupajících nákladů na sítě a distribuci. Běžná německá domácnost se spotřebou 3500 kWh ročně (v ČR typicky neprodávanější tarif D02d) zaplatí v přepočtu 34 500 Kč. To je obdobné jako v Česku, kde je ovšem v průměru 2,5krát nižší kupní sílu než v Německu.
Velký německý průmysl v současnosti platí dle BDEW za kWh díky nižším daním a poplatkům kolem 0,15 eura za kWh (asi 3,70 Kč). Německá vláda vyslyšela volání krizí zmítaného průmyslu se začínajícím masovým propuštěním zaměstnanců a od ledna 2026 na tři roky zavedla dotace průmyslových cen elektřiny pro 2200 nejvýznamnějších firem. Ty budou za polovinu své spotřeby elektřiny platit jen 0,05 eurocentu za kWh (1,20 Kč) a zároveň vláda firmám i domácnostem sníží náklady v ceně elektřiny na sítě. To bude letos stát 31 miliard eur (asi 756 miliard korun).
Podíl OZE na hrubé výrobě elektřiny v Německu v letech 1990 až 2025
Německá tuzemská (brutto) spotřeba elektřiny včetně dovozu dle zprávy BDEW, Spolkového sdružení energetických a vodohospodářských firem, v roce 2023 činila 512,2 TWh, v roce 2024 pak 519,2 TWh a v roce 2025 klesla na 517,2 TWh.
Přestože se oslavuje neustále rostoucí instalovaná kapacita solárních a větrných zdrojů, přičemž ovšem v důsledku vzájemné kanibalizace daleko mírněji roste jejich podíl na reálné produkci elektřiny, posledních 20 let této Energiewende má dramatické důsledky. Jak vyplývá z výše uvedeného grafu, transformace německé energetiky přinesla v posledních dvou dekádách zásadní pokles spotřeby elektřiny zhruba o 100 TWh ročně. To je v příkrém rozporu s cíli zelené transformace Německa s přechodem na elektrifikaci ze zelených zdrojů energie ve všech oblastech ekonomiky, včetně elektromobility či tepelných čerpadel. Jak vidno, Energiewende se realizuje na úkor deindustrializace a vyvolává recesi celé ekonomiky Německa, jehož HDP (očištěný o inflaci) v roce 2023 meziročně klesl o 0,3 % (2023), v roce 2024 o 0,9 % a v roce 2025 pak dosáhl sotva na černou nulu s minimálním růstem o 0,2 %. Německo je tak nadále ekonomicky „koncovým světlem“ všech hospodářsky nejvyspělejších zemí světa sdružených v OECD.
Zopakujme si ten tanec miliard, který Německo zaplatí letos na to, aby s ekonomickými problémy vyrábělo ve stále větší míře zelenou elektřinu, aby dokázalo předcházet v přenosové a distribuční síti blackoutům a aby mohlo dotovat neúnosně vysokou cenu elektřiny zejména průmyslu. Za tento rok to bude v očekávané extrapolaci nejméně stejných loňských nákladů celkem 54,5 miliard eur, to je v přepočtu 1,33 bilionu korun. Přitom do značné míry na úkor dalšího zadlužení budoucích německých generací. Za to by Německo postavilo 5-6 velkých jaderných reaktorů s 80letou životností.
Na novoroční recepci podnikatelské komunity v Halle v lednu 2026 kancléř Merz dle německé edice mezinárodního listu Epoch Times prohlásil , že postupné vyřazování jaderné energie bylo „vážnou strategickou chybou“ a že energetická transformace byla a je „neefektivní a nejdražší na celém světě“. Ovšem šéf CDU a kancléř Německa v sevření svého levicového koaličního vládního partnera SPD spoluzodpovědného za léta prosazování zelené politiky a v zájmu setrvání této vlády u moci řekl, že v nastoupené zelené energetické politice, tedy bez návratu k jaderné energetice, bude Německo pokračovat. Bohužel Berlín tak i spoluurčuje i ideologicky deformovaný a zcela nereálný energetický kurs politiky celé Evropské unie.
Za předsednictví kancléře Merze dnes (25. března) vláda v Berlíně aktualizovala program na ochranu klimatu, aby bylo možné německé klimatické cíle splnit. Jak informovala televize ARD, na tento účel bude v příštích čtyřech letech vyčleněno dalších osm miliard eur. Na co půjdou? o 2000 více obřích větrníků na souši a více ekologicky paliv a smíšených lesů…
Autor : PhDr . Milan Smutný , vystudoval FFUK a postgraduálně MBA studia ekonomiky a managementu. Dříve působil např. jako zahraniční zpravodaj, šéfredaktor a ředitel ČTK, tiskový mluvčí Škody Auto a MPO. Nyní pracuje jako konzultant mj. v autoprůmyslu a je mluvčím think tanku Realistická energetika a ekologie.