Větrníky ani soláry českým spotřebitelům elektřinu nezlevní, ale naopak vinou dotací zdraží

V pokračující veřejné kontroverzi o vytyčení akceleračních zón pro rychlejší umístění solárních a krajinu znetvořujících obřích větrníků (VTE) by měl být v popředí fakt, že tyto zdroje si na sebe v našich zeměpisných nejsou s to vydělat.

Letos na prvního máje bylo v rozsáhlých částech Evropy velmi krásné počasí a sluníčko na modrém azuru doslova pálilo. Ovšem svítilo také na solární panely, a protože jde o sváteční den s minimální aktivitou průmyslu, produkce elektřiny z fotovoltaických elektráren neměla protipól ve spotřebě. A to je pro elektrizační soustavu, kde každou sekundu musí být výroba a spotřeba v rovnováze, zcela zásadní problém. A Německo mělo ke konci roku 2025 nainstalováno ve FVE již 120 GW, takže 50 GW výkonu bylo k nepotřebě.

Nabídka se tedy zobrazila v tom, že v Německu, ale také v Česku (které na této mapě chybí) a Nizozemsku výrobci platili odběratelům, tedy spíše obchodníkům za to, že odebírají nepotřebnou elektřinu, na trhu úplně limitní částku 499,99 eur za MWh. V přepočtu tedy 1 kWh stála mínus 12,25 korun. Podobnou situaci Německo i Česko zažilo o Velikonocích a také v neděli 26. dubna. Cenová nákaza se pak šíří ve vlnách rozsáhlými částmi Evropy s výjimkou Skandinávie a Španělska a Portugalska se svým specifickým trhem.

Mapa: Záporné ceny elektřiny v řadě zemí EU v důsledku solární nadprodukce 1. května 2026

Někdo by si mohl říct (a také byly takové „pozitivní“ články vydány českých médiích, že prý bylo možné díky mínusovým cenám nabíjet elektrická auta zadarmo), že je to vlastně prima a že klesnou účty. Tak ještě jednou: nikdo samozřejmě hotové peníze za odběr elektřiny nedostává. A těch pár tisíc fandů surfujících na spotových účtech jsou marginálie. Vývoj cen si zúčtují výrobci a obchodníci v delším časovém období a samozřejmě nakonec je finální účet za elektřinu vždy kladné číslo. Proč? Protože solární elektrárny mají kapacitní faktor do 12 % z času roku a větrné u nás i v jižním Německu pod 20 % (viz dále). A když zajde slunce, německé přebytky a mínusové ceny se rychle změnily 1. května zhruba na 5 Kč/kWh a s nimi místo rekordního exportu nastoupil dovoz elektřiny do Německa ze všech okolních zemí, dominantně z energeticky stabilní jaderné Francie.

Zatímco šikovní obchodníci si nákupem elektřiny za záporné ceny vylepšují cenový průměr a své zisky, daňoví poplatníci hlavně v Německu zapláčou. Německý zákon o obnovitelných zdrojích energie (EEG) zaručuje provozovatelům soukromých solárních elektráren fixní výkupní ceny za kilowatthodinu. Zároveň zajišťuje 20letou záruku fixního odkupu elektřiny dodávané do sítě – bez ohledu na to, zda je po ní skutečná poptávka nebo jaká je tržní cena. Pokud množství vyrobené solární energie překročí kapacitu sítě, musí správci sítě rychle zbytečnou elektřinu exportovat do zahraničí a/nebo musí výrobce vypnout. Problém je, že zhruba 50 GW je umístěno v solárech na rodinných domech Němců, které správci sítě na dálku dosud neumí vypnout. 26. dubna mělo Německo příkladně navíc ve výrobě elektřiny kapacitu 40 GW. Pokud majitelé solárů v důsledku toho ztratí očekávané příjmy, obdrží kompenzaci ve výši 95 %.

V Německu přišel výprodej jen v neděli 26. dubna daňové poplatníky v důsledku kompenzací nerealizovaných cen výrobcům a zásahům redispečinku dle listu Epoch Times na neuvěřitelných 132 milionů eur (3,3 mld. Kč). A je jisté, že 1. května tyto důsledky byly ještě dražší.

Spolková ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová (CDU) se k situaci s elektřinou v dubnu a počátkem května vyjádřila velmi rozhodně s tím, že stávající systém výkupních cen musí být zrušen. „Na světě neexistuje žádné odvětví, které by dostalo zaplaceno za produkt, který je odpadem.“ Jak dodala, za produkt, který nikdo nepotřebuje, nemůže existovat žádná kompenzace. Vyjádření Reicheové padlo na setkání hospodářských špiček vládní CDU v úterý 5. května v Berlíně.

Reicheová tak vystupuje už od února, kdy z jejího úřadu zazněly návrhy na zastavení dotování malých solárních zdrojů do výkonu 25 kWp, zrušení přednostního práva dodávek obnovitelných zdrojů do sítě a požadavek, aby se tyto přerušované zdroje energie podílely na rostoucích nákladech na posilování sítí, které dosud vůbec neplatí. Současně by se měly povolat stavby nových solárních a větrných zdrojů v závislosti na možnostech sítě. Ovšem všechny racionální návrhy narážejí na zásadní odpor koaličních sociálních demokratů (SPD), které svého vládního partnera obviňují, že chce zastavit zelenou tranzici Německa. Ovšem zatím jsou stále uzavírány závazné smlouvy na dalších 20 let dotací a tak si Německo utahuje kolem rostoucích dluhů stále pevněji smyčku v podobě zelené ideologie.

A na kolik zatím Němce jejich spíše nechvalně proslavená Energiewende zatím přišla? Od roku 2000 do roku 2025 (graf začíná až rokem 2005) na neuvěřitelných 454,72 miliardy eur. Tedy v přepočtu na 11,2 bilionu korun (tj. pro srovnání více než pět příjmů státního rozpočtu ČR za letošní rok). Přitom jde naprosto prioritně o transformací elektroenergetiky, ostatní oblasti ekonomiky v dekarbonizačním kursu silně zaostávají. Od roku 2010 klesla postupně německá spotřeba elektřiny o 100 TWh v důsledku snižujícího se výkonu německého průmyslu, takže možný efekt úspor z rozsahu stále větší kapacity OZE přichází vniveč. To je důsledek drahoty elektřiny a plynu vyvolaný právě dekarbonizační politikou a zelenou ideologií.

Graf: Investice do zřízení obnovitelných zdrojů energie v Německu v letech (2005 až 2025)
s podílem jednotlivých zdrojů energie

Připomeňme si, že zatímco celá EU chce být emisně neutrální v roce 2050, Německo má tuto ambici již pro rok 2045. A jak je daleko? 20 let před tímto cílem má za sebou pětinové snížení emisí v podobě primárních zdrojů energie a potvrzuje se, že se stále vyššího základu to bude nejen složitější, ale hlavně asi neúnosně drahé. Zatímco v celém světě dominuje spotřeba ropy, zemního plynu a uhlí jako primárních zdrojů energie z 85 %, v Německu je to po čtvrtstoletí úsilí ve prospěch zelených zdrojů energie jen o pět procent lepší. Pro další ilustraci: v Německu s jeho deklarovaným zápasem proti spalovacím motorům byl podíl zelených zdrojů v dopravě roven 8 (slovy osmi) procentům.

Graf: Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě primárních zdrojů energie
v Německu 2005-2025

Zkušenosti z Německa z jeho větrné energetiky, kdy ke konci roku 2025 mělo instalovaný výkon na souši a moři celkem 77,9 GW, jsou klíčové i pro Česko, které chce nyní v akceleračních zónách vymezit prostor asi pro 1 až 1,5 GW nového výkonu, tedy pro 200 až 300 obřích větrných elektráren.

Problémem je už fakt, že v posledních letech sice Němci zvyšují instalovanou kapacitu ve VTE (loni plus 5 GW), ale výroba klesá. Méně totiž fouká a také nastupuje nejen cenový, ale i výkonový kanibalismus mezi více než 31 000 obřími věžemi napříč Německem.

Graf: Pokles produkce elektřiny z německých onshore VTE navzdory rostoucímu výkonu

Mění se také výkon po měsících, který odhaluje pravdu o slibovaném kapacitním výkonu. Jestli i v Německu s jeho lepšími podmínkami pro vítr na souši na severu Německa byl v roce 2025 průměrný roční kapacitní faktor 17,8 %, kde zůstávají fantasmagorické výpočty českých kvazi expertů na větrnou energetiku se slibem 23% kapacitního faktoru v ČR v podstatě s horšími větrnými podmínkami než v sousedním Německu? Následující graf po měsících aktuálně za rok 2025 (červeně) a za rok 2024 (přerušovaná šedivá čára) s koridorem let 2017-2024 ukazuje německá fakta.

Graf: Měsíční kapacitní faktor německých větrných elektráren na souši v letech 2017 až 2025

Měsíční koeficient využití (%) se vypočítá jako podíl měsíční výroby elektřiny na instalovaném výkonu v daném období, přepočítaný na počet hodin v daném měsíci. Koeficient využití tak umožňuje hrubé zhodnocení povětrnostních podmínek v daném měsíci ve srovnání s předchozími měsíci a roky. Pozorní čtenáři článku jistě na grafu zaznamenají obrovský pokles výkonu spojený s kapacitním faktorem v lednu a únoru 2025, kdy mají právě tyto zdroje doplnit zimní slabou výrobu solárních elektráren.

Graf: Také v Česku zaznamenávají větrné zdroje od roku 2023 pokles výkonu při zatím setrvalé instalované kapacitě 0,37 GW.

Odborný stavební časopis tzb-info.cz se minulý měsíc zamyslel nad faktem, proč ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) vyhlašované aukce na nové větrné elektrárny ceny elektřiny dolů nestlačují. List popsal, že MPO soutěžilo 360,8 MW nových či modernizovaných větrných zdrojů s maximální referenční aukční cenou 3 200 Kč/MWh. Přišla ale jen nabídka 242,5 MW. „Vysoutěžené ceny se pohybovaly v úzkém pásmu od 3 149,5 do 3 199,9 Kč/MWh, po přepočtu podle výkonu vychází průměr zhruba 3 185 Kč/MWh, tedy asi 99,5 % stropu. Jinými slovy, česká aukce sice formálně proběhla, ale skutečná cenová soutěž se nekonala. Připravených projektů bylo málo.“

Autor článku pak poukazuje na to, že obrovská konkurence v Německu ceny stlačuje. Autor článku očividně neví, že klíčovým faktorem ovlivňujícím náklady na produkci z VTE je model referenčního výnosu. V regionech s nízkou rychlostí větru – které v Bavorsku (ale také v Česku) dominují – tento model zvyšuje výkupní cenu až o 55 procent. Tím se efektivní prahová hodnota dotace zvyšuje ze 7,25 centů/kWh až na 11,24 centů/kWh (2,80 Kč). Dotace se v těchto na vítr slabých regionech uplatňují téměř nepřetržitě.

Ovšem proč v bohatém Německu je zastropová cena aukce na nové VTE zdroje 7,35 eurocentu (tedy 1,80 Kč za kWh) kdežto u nás 3,20 Kč/kWh, to autor vůbec nerozporuje. Loni dala MPO dokonce strop 3,50 kWh, který jediný zájemce o aukci akceptoval. Máme snad větší náklady na budování větrných elektráren, sice často se stejnými technologiemi jako v Německu, ale v levnějších personálních nákladech? Nebo byla a je česká zelená lobby zásadně úspěšnější? Navíc naprosto marginální rozdíly v nabídce do aukce spíše vzbuzují podezření na nezákonnou dohodu mezi účastníky se znalostí předchozího varování od MPO, že aukci zruší, pokud více než 80 % podaných nabídek uvede stejnou referenční aukční cenu.

Nakonec si doložme na faktech, že stejně jako v solárních zdrojích tak i v nových větrných elektrárnách jde jen a jen o dotace jako garanci zisku. Dokazuje to realizační cena z českých větrných elektráren.

Graf: Realizovaná cena českých větrných elektráren po měsících v letech 2021 až 2026

A protože MPO garantuje, že při nedosažení ceny 3,20 Kč/kWh výrobci rozdíl nahradí, s výjimkou energetické krize a exploze všech cen v roce 2022 jsou dosažené ceny z prodeje větrné energie hluboko pod vysoutěženým limitem. Takže český stát bude výrobcům cenu dorovnávat. A jestliže loni české VTE vyrobily 604,2 milionu kWh (marginální podíl 0,9 % na netto produkci elektřiny v roce 2025), s kupeckými počty rozdílové ceny pak lehce dopočítáme průměr, zda se vejdeme do miliardy doplatku nebo nad ní. Větrníkáři se nízkých cen elektřiny ale bát opravdu nemusí.

Také si při těchto smutných počtech vzpomenete na slavnou scénku z filmu o Švejkovi při snídani polního kuráta Katze: „„To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou“? No jinak to české dotační šméčko na soláry a větrníky ale žádná švanda není. Zvláště když se Češi a průmyslníci podívají na své účty za elektřinu.

Autor : PhDr . Milan Smutný , vystudoval FFUK a postgraduálně MBA studia ekonomiky a managementu. Dříve působil např. jako zahraniční zpravodaj, šéfredaktor a ředitel ČTK, tiskový mluvčí Škody Auto a MPO. Nyní pracuje jako konzultant mj. v autoprůmyslu a je mluvčím think tanku Realistická energetika a ekologie.