Evropské energeticky náročné průmyslové firmy dramaticky vyzvaly vedoucí představitele EU k zásadní změně obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Bývalý vysoký úředník Evropské komise Samuel Furfari požaduje rovnou zrušení celého systému ETS.
V dopise, který získal německý deník Handelsblatt, se podepsaly více než tři desítky společností, které vyrábějí v Evropě včetně firem Arcelor Mittal, BP, BASF, Thyssenkrup, Evonik, Covestro,, Ineos, Trimet, Lhoist a Solvay. Dopis adresovaly předsedovi Rady EU Antóniu Costovi a současnému předsedovi Evropské rady, kyperskému prezidentu Nikosi Christodoulidesi. „S ohledem na nadcházející reformu systému obchodování s emisemi vás naléhavě žádáme, abyste okamžitě podnikli kroky k zastavení růstu nákladů a zabránili dalšímu poškozování evropské průmyslové základny,“ uvádí se v dopise datovaném 16. června, jemuž česká média věnovala nulovou pozornost. Dopis uvádí, že obchodování s emisemi již neodráží globální realitu. „Evropa v podstatě jedná sama tím, že svému průmyslu ukládá rychle rostoucí náklady na emise CO₂,“ píší průmyslové společnosti.
Dopis představuje zlomový bod. Většina společností v energeticky náročných odvětvích doposud spoléhala na to, že Evropská komise situaci zmírní reformou obchodování s emisemi. Nejnovější signály z Bruselu však tyto naděje zmařily, napsal německý deník Handelsblatt. Energeticky náročná odvětví v Evropě propouštějí a uzavírají závody, produktivita klesá. Od roku 2017 se produkce německého průmyslu propadla o 20 % a samotné Německo se už šestým rokem potácí v recesi.
Nadace Bertelsmann oznámila, že podíl průmyslu na celkovém trhu práce klesl z 22 procent v roce 2014 na 19 procent, jelikož souběžně rostl sektor služeb a další oblasti. Německý průmysl zaměstnává 6,6 milionu lidí, to je nejméně za posledních 10 let.
Cena emisních povolenek je klíčovým nástrojem zelené politiky EU
Obchodování s emisemi je nejdůležitějším nástrojem EU pro snižování emisí CO₂ poškozujících klima. Od jeho zavedení v roce 2005 jsou energetický a průmyslový sektor povinni se ho účastnit; sektor letecké a námořní dopravy byl přidán později. Za každou tunu CO₂ vypuštěnou zařízením, které se musí účastnit obchodování s emisemi, musí společnosti poskytnout doklad o emisích. Počet dostupných certifikátů se rok od roku snižuje. To je regulováno „lineárním redukčním faktorem“, který v současnosti činí 4,3 procenta ročně.
Graf: Vývoj ceny emisních povolenek v EU ETS od roku 2005 do současnosti
Zdroj: ICAP
Cena emisních povolenek EU ETS1 na burze pro prosinec 2026 činila 22. června 81,57 eur za tunu CO₂.
Energeticky náročné společnosti, které konkurují na mezinárodní úrovni, získávají část povolenek zdarma. Přidělování těchto bezplatných povolenek je založeno na benchmarkech. Tyto benchmarky jsou referenční hodnoty týkající se konkrétních zařízení a procesů. Pouze obzvláště účinná zařízení mají šanci získat bezplatné povolenky na velkou část svých emisí CO₂. Evropská komise navíc pracuje na zásadní revizi systému obchodování s emisemi, jejíž obrysy by měly být představeny v červenci. Ta se zaměří na to, jak dlouho budou společnosti nadále dostávat bezplatné povolenky a zda bude upraven lineární redukční faktor.
Rostoucí skepse vůči oznámením Evropské komise
Dále se očekává úprava tržní stabilizační rezervy (MSR). Od roku 2019 se tento nástroj používá k odstraňování přebytečných povolenek z trhu a jejich opětovnému uvolnění, když je nedostatek povolenek v zásobě. Cílem je zajistit stabilnější a spolehlivější cenu CO₂. Pokud počet povolenek „zaparkovaných“ v MSR v konkrétních termínech překročí předem stanovený limit, stanou se tyto povolenky trvale neplatnými. Evropská komise chce tuto situaci změnit: Nedávno oznámila, že má v úmyslu „již nevyřazovat povolenky z rezervy z provozu, aby v rezervě zůstal větší počet povolenek“.
Babišova vláda požaduje revizi ETS1 a odmítá zavést ETS2
Na summitech EU se také výrazně zvyšuje tlak na Evropskou komisi, aby reformovala systém obchodování s emisemi. Požadavek českého premiéra Andreje Babiše na radikální změnu systému ve prospěch průmyslu však na summitech šéfů Evropské unie zatím nezískává podporu. Česká vládní hospodářská strategie požaduje zastropování cen ETS1 a odmítá zavést v zemi v rozporu s unijní legislativou nové emisní povolenky ETS2, které by uhlíkovou daní měly zatížit topení uhlím či plynem v domácnostech a jízdu auty na benzín a naftu. Česká republika jako v poměru k HDP nejprůmyslovější země EU je dle premiéra Babiše zatížena povolenkami v ceně 55 miliard korun ročně. Zmíněná částka ilustruje objem prostředků, které musí české podniky vynakládat na nákup povolenek namísto toho, aby je investovaly do modernizace, výzkumu či rozvoje. To podle kritiků oslabuje jejich pozici vůči globální konkurenci mimo EU.
„Česká iniciativa změny ETS ve vazbě na energeticky náročné sektory získala v Bruselu na Radě COMPET další podporu. Vedle Řecka, Polska, Bulharska, Slovenska, a Rumunska, se k našim principům připojila Itálie, Maďarsko a Rakousko. Podpora jde ale i z Francie a Estonska, opatrně pak z Německa, Španělska a Portugalska,“ prohlásil na konci května 1. místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.
Systém obchodování s emisemi funguje jako perfektně namazaný stroj na peníze všem emitentům svorně bere, rozdává však jen těm, kdo investují do světlé zelené budoucnosti EU. Je už skoro všem zřejmé, že kdo trvá na tom, že obchodování s emisemi musí bez jakýchkoli kompromisů dosáhnout svých kdysi stanovených cílů v oblasti snižování emisí, dosáhne opačného výsledku. Výroba se přesunuje do zemí, kde ochrana klimatu nehraje podstatnou nebo žádnou roli. Ve skutečnosti většina nákladů na placení CO₂ vzniká jen v Evropě. I když i jiné země a regiony zavedly systémy obchodování s emisemi nebo stanovování cen CO₂, ty jsou obecně méně přísné a levnější. Například certifikát CO₂ v čínském systému obchodování s emisemi stojí ekvivalent přibližně deseti eur.
Furfari: Systém emisních povolenek EU ETS je nelegální a musí být zrušen
Bývalý špičkový úředník Evropské komise Samuel Furfari nyní doslova hodil vidle do celého narativu emisních povolenek. V letech 1982 až 2018 působil jako vysoký úředník na Generálním ředitelství pro energetiku Evropské komise, kde zasvětil celou svou kariéru energetickým technologiím a politice. 36 let usilovně pracoval pro úspěch evropského projektu a nyní se obává jeho rozpadu. Je chemickým inženýrem a emeritním univerzitním profesorem.
Ve svém článku, který zveřejnil portál Brussels Report požaduje úplné zrušení systému emisních povolenek s tím, že jsou nezákonné, protože jsou daní a měly být přijaty jednomyslně všemi členskými zeměmi EU, nikoli kvalifikovanou většinou či ustanoveními Evropské komise. Profesor Furfari pro to dodal zásadní argumenty s odkazem na Lisabonskou smlouvu, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009. Poprvé v historii evropské integrace obsahovala kapitolu věnovanou energetice.
Tato kapitola, nyní článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), odráží pečlivě vyjednanou rovnováhu. Podle čl. 194 odst. 1 SFEU členské státy uznaly, že pravomoc Evropské komise v oblasti energetiky se vztahuje na fungování vnitřního trhu s energií, bezpečnost dodávek, podporu energetické účinnosti a úspor energie, rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a propojení energetických sítí. Právě v těchto oblastech politiky vyžadovala přeshraniční povaha problému společné jednání.
Členské státy však v druhém odstavci článku 194 trvaly také na výslovné ochraně suverenity v otázce skladby paliv. Opatření přijatá podle čl. 194 odst. 1, jak stanoví Smlouva, „nemají vliv na právo členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, na jeho volbu mezi různými zdroji energie a na obecnou strukturu jeho energetických dodávek“. Formulace je jednoznačná: sdílená pravomoc končí tam, kde začíná volba mezi uhlím, plynem, ropou, jadernou energií a obnovitelnými zdroji. Tato volba zůstává suverénní výsadou každého členského státu.
Tato ochrana odráží mnohem starší zásadu mezinárodního veřejného práva: trvalou suverenitu států nad jejich přírodními zdroji, uznanou rezolucí Valného shromáždění OSN č. 1803 (XVII) ze dne 14. prosince 1962. Nejedná se o zbytkovou klauzuli ani o zdvořilé gesto vůči národním citlivostem. Jedná se o podstatné omezení pravomocí EU, které je z hlediska ústavní váhy srovnatelné s ochranou národní bezpečnosti podle čl. 4 odstavce 2 Smlouvy o Evropské unii.
Jak dále konstatuje Samuel Furfari, právě tuto dohodu postupně ruší systém obchodování s emisemi Evropské unie (EU ETS), jak byl vyvinut od revize směrnice 2003/87/ES v roce 2009 a postupně posílen v rámci Zelené dohody a balíčku „Fit for 55“. Systém EU ETS prostřednictvím celounijní ceny uhlíku vyvíjí donucovací a asymetrický tlak na skladbu paliv každého členského státu. Systémy založené na uhlí jsou vytlačovány z trhu; plyn je penalizován; jaderná energie je implicitně upřednostňována, avšak aktivně vyloučena z nástrojů zeleného financování; jako politicky přijatelné jsou uznávány pouze přerušované obnovitelné zdroje, závislé na dotacích a na spalování plynu k vyrovnání jejich přerušovanosti. Volba mezi zdroji energie již není suverénním rozhodnutím členského státu. Jedná se o rozhodnutí Bruselu, prosazované cenou stanovenou na trhu s emisemi navrženém v Bruselu. Ochrana, kterou měl poskytovat článek 194 odst. 2 SFEU, byla v praxi z ústavního textu vyškrtnuta.
Finanční rozsah systému činí tuto otázku naléhavou. Systém EU ETS vygeneroval jen v roce 2024 výnosy z aukcí ve výši 38,8 miliardy EUR a od roku 2013 celkem více než 245 miliard EUR. Od 1. ledna 2028 rozšíří paralelní systém – ETS2 – stanovení cen uhlíku na topná paliva evropských domácností a na paliva pro silniční dopravu, čímž pokryje přibližně 40 % emisí Unie, které byly dříve regulovány pouze nástroji typu „příkaz a kontrola“. Jakmile systém ETS2 vstoupí v platnost, ústavní, ekonomické a politické náklady na jeho zrušení prudce vzrostou. Čas na přehodnocení systému je právě teď, než dojde k úplnému institucionálnímu a finančnímu uzamčení, varuje Furfari.
Rozhodnutí Ústavního soudu Polské republiky nastolilo otázku legality ETS
Dne 10. června 2025 polský Ústavní soud ve svém rozsudku K 10/24 rozhodl většinou hlasů, že výklad čl. 192 odstavce 1 SFEU ve spojení s čl. 192 odst. 2 písm. c), jak ji vypracoval Soudní dvůr – podle níž se požadavek jednomyslnosti omezuje na opatření, jejichž primárním zamýšleným výsledkem je ovlivnění energetického mixu členského státu – je neslučitelná s články 2, 4 odst. 1, 7, 8 odst. 1 a 90 odst. 1 polské ústavy. Odůvodnění tribunálu má ústavní význam: tvrdí, že přijetí směrnice o systému obchodování s emisemi (ETS) a jejích následných revizí kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti představuje převod suverénní pravomoci nad rámec toho, co ratifikoval polský parlament při vstupu do Evropské unie. Ať už si o institucionálním postavení Ústavního soudu v probíhající ústavní debatě ve Varšavě myslíme cokoli, podstatná otázka, kterou nastoluje – zda systém ETS vůbec legálně existuje – je nyní formálně na evropské agendě a nelze ji ignorovat, zdůrazňuje Samuel Furfari.
Ústavní problém čl. 194 odst. 2 SFEU je ještě umocněn druhým, stejně závažným problémem. Článek 192 odst. 2 písm. c) SFEU vyžaduje, aby Rada při přijímání opatření v oblasti životního prostředí, která „významně ovlivňují volbu členského státu mezi různými zdroji energie a obecnou strukturou jeho energetických dodávek“, rozhodovala jednomyslně, a to pouze po konzultaci s Evropským parlamentem. Stejný odstavec rovněž vyžaduje jednomyslnost u opatření „především fiskální povahy“. Systém ETS splňuje obě podmínky. Přesto byl přijat a následně revidován podle čl. 192 odst. 1 SFEU a v rámci řádného legislativního postupu, tj. kvalifikovanou většinou. Ústavy Unie tuto volbu obhajovaly tím, že systém ETS je tržně orientovaným environmentálním nástrojem, nikoli daní.
Emisní povolenky jsou daní, nikoli enviromentálním nástrojem
Jak dále Furfari dokládá, toto odůvodnění je z ekonomického hlediska neudržitelné. Charakteristickým rysem daně je povinná platba veřejnému orgánu bez konkrétní přímé protihodnoty, která generuje příjmy pro stát. Povolenky systému EU ETS dražené státem, zakoupené emitentem za hotovost, každoročně odevzdávané jako podmínka provozu a nakonec vyřazené z oběhu splňují všechny prvky této definice. Od revize směrnice v roce 2023 jsou členské státy dokonce povinny použít 100 % vybraných příjmů (nebo ekvivalentní finanční hodnotu) na konkrétní politické účely – což je přesně to, jak fungují účelově vázané daňové příjmy v jakémkoli moderním systému veřejných financí. Ovšem v případech, kdy Evropská komise nemohla dosáhnout jednomyslnosti, prosadila stejnou věcnou politiku prostřednictvím čl. 192 odst. 1 tím, že ji charakterizovala jako environmentální, nikoli fiskální.
Fiskální povaha systému ETS se s příchodem ETS2 stává ještě zřetelnější, upozorňuje Samuel Furfari. Od roku 2028 budou dodavatelé paliv povinni nakupovat emisní povolenky výhradně v aukcích, aby pokryli uhlíkovou stopu topných a dopravních paliv, která uvádějí na trh. Přenos nákladů na domácnosti bude přímý a viditelný u čerpacích stanic i na účtech za plyn. Žádný seriózní analytik nemůže předstírat, že platba tohoto druhu je něčím jiným než spotřební daní pod jiným názvem.
Ve svém článku bývalý vysoký úředník Evropské komise upozorňuje, že pokud je systém ETS ospravedlňován příjmy, které generuje, pak se jedná o daň; a pokud je to daň, měla být přijata jednomyslně podle čl. 192 odst. 2 písm. c) a čl. 194 odst. 2 SFEU. Argument týkající se příjmů není obhajobou systému ETS; je to přiznání, že se tento systém stal především fiskálním mechanismem.
Členské státy, jejichž domácnosti a průmyslová odvětví nesou náklady, jsou politicky omezeny v tom, aby systém zpochybňovaly, a to kvůli podmíněnému toku příjmů z fondu. Výsledkem je klasická rovnováha založená na honbě za rentou: hrstka těch, kteří z toho těží, je dobře organizovaná a lobbuje; většina těch, kteří platí, je roztříštěná a racionálně lhostejná. Pokračování systému ETS neodráží klidné uvažování dvaceti sedmi členských států jednajících ve společném zájmu; odráží setrvačnost koalice, která si podmanila tento fiskální nástroj a není ochotna se ho vzdát, zdůrazňuje profesor Furfari.
EU se povolenkami deindustrializuje, globální emise CO₂ z fosilních paliv rostou
Důsledkem zavedení a vysokého růstu ceny ETS je podle Furfariko strukturální deindustrializace zemí EU. Unijní energeticky náročná odvětví – ocel, hliník, amoniak, methanol, chlor, základní petrochemické produkty, sklo, keramika, cement zatížené platbou emisních daní – nemohou přežít v mezinárodní konkurenci. Nejhlubší kritika systému EU ETS je empirická. Systém byl a stále je ospravedlňován tvrzením, že snižuje globální emise CO₂ a tím zmírňuje změnu klimatu. Historické údaje toto tvrzení nijak nepodporují. Podle série Global Carbon Budget dosáhly globální emise CO₂ z fosilních paliv v roce 2025 hodnoty 38,1 gigatun – což představuje nárůst přibližně o 69 procent od roku 1990 a zhruba o dvě třetiny od summitu v Riu v červnu 1992, na kterém byla zahájena Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu.
Podle údajů zveřejněných Evropským parlamentem klesl podíl Evropské unie na globálních emisích skleníkových plynů z 15,2 % v roce 1990 na 6,0 % v roce 2023. Toto snížení je z velké části důsledkem kolapsu východoněmeckého a postsovětského těžkého průmyslu na počátku 90. let, částečného přechodu z uhlí na plyn, uzavření energeticky náročných odvětví (často v důsledku přesunu mimo EU), a hospodářský pokles v důsledku pandemie COVID-19 – nikoli cenový signál systému obchodování s emisemi (ETS), podotýká Samuel Furfari.
V tomto globálním kontextu, kde ostatní země nejenže nenásledovaly příkladu EU, ale zcela ho svou sázkou na vyšší využití uhlí, ropy a plynu ignorují, je příspěvek systému EU ETS k vývoji koncentrací CO₂ v atmosféře podle jednoduché aritmetiky zanedbatelný. I při velmi optimistickém předpokladu, že systém EU ETS sám o sobě snížil emise v rámci EU o 100 megatun ročně, představuje toto množství méně než tři procenta ročního nárůstu v Číně a pohybuje se v rámci meziročních výkyvů globálních emisí. Ani úplná dekarbonizace Evropské unie do roku 2050 by neměla znatelný vliv na globální koncentraci CO₂ v atmosféře, zdůrazňuje Furfari.
Kritický moment pro zrušení systému ETS právě v roce 2026
Furfari upozornil, že čím déle systém ETS funguje, tím těžší je jej zrušit. Tři faktory činí z roku 2026 kritický okamžik pro rozhodnutí o odstoupení. Za prvé, ETS2 vstoupí v platnost 1. ledna 2028a od tohoto data budou platit plné povinnosti dodržování předpisů, které se projeví v plné byrokratické struktuře členských zemí. Za druhé, Evropská komise navrhla – a instituce tento návrh postupně přijímají – začlenění výnosů z ETS do systému vlastních zdrojů EU. Právní návrhy z prosince 2021 a června 2023 navrhují, aby část výnosů z aukcí ETS a veškeré výnosy z CBAM plynuly přímo do rozpočtu EU. Jakmile bude tato integrace dokončena, bude financování výdajových programů Unie strukturálně závislé na pokračování stanovování cen uhlíku. Odstoupení bude pak vyžadovat nejen zrušení systému ETS, ale také nalezení a přijetí alternativního zdroje vlastních příjmů, se všemi politickými obtížemi, které to s sebou nese. Zatřetí, Sociálně-klimatický fond, financovaný z aukcí systému ETS2, je navržen tak, aby v každém členském státě vytvořil stálou skupinu domácností, které z něj budou čerpat. Fond má v letech 2026 až 2032 vyplatit 86,7 miliardy eur (na ČR připadne asi 50 miliard Kč). Vnitrostátní správní orgány budou ze své podstaty bránit zdroj příjmů, který financuje viditelné sociální transfery.
K dopadům zavedení ETS2 Furfari dodává: Je hluboce absurdní, když Evropská unie, založená za účelem zajištění míru a prosperity svým občanům, záměrně zdaňuje základní lidskou potřebu udržet se v zimě v teple. I ti ideologicky nejoddanější zastánci Zelené dohody by se nad tím měli zamyslet. Zdanit to neznamená internalizovat externality; znamená to prostřednictvím správního rozhodnutí vnucovat záměrné zhoršení životních podmínek obyvatelstvu, které si to nijak nezasloužilo a které v globálním kontextu nemůže nijak ovlivnit vývoj koncentrací CO₂ v atmosféře.
Emisní povolenky svými dopady hrozí rozpadem EU
Furfari upozorňuje, že rostoucí protesty obyvatel členských zemí EU a vzestup antisystémových stran či euroskeptických sil jsou „příznaky téhož základního jevu. Jsou reakcí obyčejných evropských občanů na projekt, který stále jasněji vnímají jako posun od zajišťování prosperity k prosazování úsporných opatření ve jménu vzdálených cílů, které se jich netýkají.“ Jak Furfari dále píše, „až dorazí první účty za vytápění v zimě roku 2028, politická odpovědnost bude správně přičítána Evropské unii. Důvěryhodnost Zelené dohody tuto zimu nepřežije. Důvěryhodnost samotné Unie možná nepřežije dlouhodobý program viditelného zdanění nejzákladnějších životních potřeb na úrovni domácností v severní, střední a východní Evropě.“
Samuel Furfari svou obsáhlou a vyargumentovanou stať završil varováním: „Evropská unie neudrží svou soudržnost tím, že ochudí své občany; udrží ji tím, že obnoví dostupnou, hojnou a bezpečnou energii jako základ evropské prosperity.“
Úvodní foto : Samuel Furfari 36 let jako vysoký úředník na Generálním ředitelství pro energetiku EK bojoval za úspěch evropského projektu. Nyní se obává, že emisní povolenky mají potenciál EU rozbít. Jsou podle něj v rozporu se zákony EU, a proto jsou nelegální.
Autor : PhDr . Milan Smutný , vystudoval FFUK a postgraduálně MBA studia ekonomiky a managementu. Dříve působil např. jako zahraniční zpravodaj, šéfredaktor a ředitel ČTK, tiskový mluvčí Škody Auto a MPO. Nyní pracuje jako konzultant mj. v autoprůmyslu a je mluvčím think tanku Realistická energetika a ekologie.