Protože bydlet v jeskyních už také všichni nemůžeme!
Takže stavíme a stavíme a jako vše má výstavba svůj vývoj a ten současný a jistě i budoucí je ve znamení úspor energií, kterou zajišťuje stále vyšší tepelná izolace a neprodyšnost novostaveb.
Šetřit drahé energie jistě má smysl, ale k životu a pohodlí nepotřebujeme jen teplo, ale také vzduch, který znehodnocujeme kromě jiného i prostým dýcháním a potřebujeme průběžně čerstvý i uvnitř místností. Zajistit to lze různými způsoby, ale zamyslete se nad jejich důsledky v celkové koncepci současné potřeby výstavby i provozních nákladů domů.
Oblíbené otevřené „ventilačky“ jsou při současných nákladech na vytápění největším nesmyslem, protože i z výborně a draze izolovaného domu teplo naprosto bez zábran uniká i když účinek větrání je nejnižší. Takže už v minulém století se doporučovalo vyvětrat krátce a udělat „průvan“, ale to má také háček způsobený dobrou neprodyšností nových oken a celých novostaveb, ve kterých vzduch „vydýcháme“ za překvapivě krátkou dobu, ale nikomu se tak často průvan dělat z pochopitelných důvodů nechce, takže si v teple a pohodlí dýchá jedovatý vzduch, který si sám vytvořil.
Dýcháním totiž přeměňujeme potřebný kyslík na jedovatý oxid uhličitý, který je velmi nebezpečný tím, že je bez zápachu a člověk ani jeho vyšší koncentraci nepozná. Proto může člověku jeho narůstající koncentrace bez povšimnutí způsobit ztrátu vědomí a smrt. K tomu v obytných místnostech dojde stěží, ale negativní dopad na zdraví, vitalitu a kondici člověka prokazatelně má (únava a vyčerpanost, poruchy spánku, neschopnost soustředění a bolest hlavy,…). A k zvýšení koncentrace oxidu uhličitého přes zdravotně nezávadný limit dochází v menší místnosti při pobytu dvou osob běžně už za jednu hodinu, takže zastánci větrání oknem, kteří nechtějí dýchat jedovatý vzduch se moc nevyspí, když musí tak často vyvětrat.
Jediné rozumné řešení je proto průběžné větrání větracími jednotkami s rekuperací tepla, kterými lze zajistit trvale čerstvý vzduch i maximální komfort a úsporu energie díky tomu, že v protiproudém výměníku předává odváděný vzduch svou teplotu přiváděnému vzduchu, který má s účinností kolem 90% pokojovou teplotu, což je velice příjemné jak v zimě, tak v létě, kdy si do místnosti naopak se vzduchem nepouštíme venkovní vedro.
Už poměrně dlouhou dobu jsou zkušenosti s jedním takovým výměníkem pro celý objekt nebo byt. V principu taková rekuperace pracuje dobře, ale připusťme i nevýhody. Taková jednotka potřebuje pro větrání více místností rozvody vzduchotechniky, které jsou hlavním problémem. Jednak je třeba s nimi počítat už při projektování domu a dodatečně jsou řešitelné velmi obtížně, ale hlavním rizikem tohoto řešení je právě to, že vzduch který mají lidé dýchat prochází mnoha metry vzduchového potrubí. Kromě změny fyzikálních vlastností vzduchu způsobené třením vzduchu v potrubí musí i přes kvalitní filtry nutně docházet k nějakému průniku a usazování částic prachu, pylu i mikroorganismů v potrubí a spolu s vlhkostí, která ve vzduchu je může prostor kterým se přivádí vzduch pro dýchání bujet mikroorganickým životem a plísněmi, které mohou být naopak značným rizikem pro obyvatele domu, protože vzduchové potrubí má být používané desítky let a kontrola jeho stavu a důkladné vyčištění je prakticky nemožná.
Proto vývoj jednoznačně směřuje k lokálním jednotkám s rekuperací vzduchu, kdy je do obvodové stěny v každé místnosti instalována větrací jednotka a kromě toho, že tento systém neobsahuje žádné vzduchové potrubí a kompletní průchod vzduchu je čistitelný, přináší toto řešení řadu dalších výhod jako jsou možnost regulace větrání samostatně v každé místnosti dokonce i automaticky podle vydýchanosti vzduchu podle čidla vyhodnocujícího kromě jiných hodnot především koncentraci oxidu uhličitého. Možnost nastavení časových programů pro každou místnost podle jejich využití a také praktičnost pro snadnou instalaci v novostavbách i stávajících domech s promyšleným příslušenstvím, které umožní použití prakticky kdekoli.
Více informací o kvalitních lokálních větracích jednotkách Dimplex na: