Doba po covidu a nyní i kvůli následkům sankcí vůči Rusku je komplikovanější než před několika lety a v útlumu je nejen naše hospodářství, ale i obyvatelstvo, takže se méně staví a renovuje, a tudíž i vystavuje. Proto bylo od PVA Praha – Letňany velmi rozumné, že pospojoval několik dříve samostatných veletrhů – FOR PASIV, FOR WOOD, FOR THERM, STŘECHY PRAHA, SOLAR PRAHA, ŘEMESLO PRAHA dohromady, čímž se mu podařilo zaplnit dvě velké výstavní haly zajímavými exponáty od 300 vystavovatelů, takže návštěvníci často ani nevěděli, na jaké výstavě vlastně právě jsou.
Popsat v krátkosti tak široký záběr souběhu těchto výstav lze jen těžko, a proto jsem vybral jen několik zajímavostí, majících vliv na současnou situaci, tedy především na úspory na všech frontách.
Co se týče izolačních stavebních materiálů, tak cihelné bloky se rozšířily již minimálně na tloušťku 50 cm, pěnový polystyren podobně jako vláknité minerální izolace na 15 cm, běžně se začínají více používat i kvalitnější izolace s lepšími tepelněizolačními hodnotami jako pěnový polystyren s grafitem. Je ale škoda, že na výstavě chyběly izolace na bázi rozvlákněných plastů (flís), která snesou i teploty až do 110 oC, nebo Puren PIR, který nejen že snese vysoké teploty a statické zatížení (stlačení), ale je navíc i nehořlavý (bohužel ale i podstatně dražší). Kupodivu oproti ostravské výstavě INFOTHERMA chyběly ale tepelné izolace na bázi reflexních vrstev či vakuové izolace a oproti hornorakouské výstavě úspor energií ve Welsu i izolace na bázi rostlinné (konopí) či živočišné (ovčí vlna). Odborníci sice o nich vědí, ale občané bohužel ne, takže je nepožadují.
K izolačním materiálům však patří též sklo v okenních otvorech. Je proto logické a žádoucí, že Státní fond životního prostředí dotuje v Nové zelené úsporám a nově i v její zjednodušené verzi Light pro důchodce a sociálně slabé obyvatele i tyto „izolace“, tedy okenní, stropní a dveřní otvory. Málokdo si totiž uvědomuje, že právě v současné energetické situaci nejrychlejším a nejlevnějším způsobem, jak ušetřit energii na vytápění, je právě zateplení těchto otvorů. Jde sice oproti zateplení stěn či podlah a stropů o menší plochu, ale zatímco u nich se zlepší únik tepla jen 2x až 3x, tak u oken 4x až 5x. A to není vše – oproti neprůvzdušným stěnám stará okna mají velkou průvzdušnost, která je odpovědná až za třetinu všech tepelných ztrát, a ta se novými okny s několikanásobným těsněním může snížit až k nule, takže když to sečteme, oproti 1/6 úspor ze zateplení stěn (které jsou odpovědné za třetinu ztrát) lze výměnou oken (které jsou odpovědné za druhou třetinu ztrát, třetí třetinou je teplá voda) snížit tepelné ztráty až o 1/3, tedy 2/6, což je dvojnásobek možných úspor ze zateplení stěn. A kdo zažil zateplování stěn (jako já před 20 lety), tak ví, že se z domu a okolí stane na měsíc staveniště, kdežto výměna okem je otázkou několika málo dní a lze ji provádět i v zimě a pro stát jsou náklady na tuto úsporu poloviční.
Proto jsem kvitoval s povděkem, že zde vystavovalo i několik firem specializovaných na střešní okna, byť ta největší – VELUX ke své škodě chyběla. Ty vystavovaly různé druhy dřevěných či plastových střešních nebo balkonových oken a jejich doplňky, kterými je možné nejrychleji dosáhnou výše uvedených úspor. Bylo by však chybné se domnívat, že ona dotace v max. výši 150 000 Kč postačí na výměnu všech starých oken za nové. K samotné ceně oken je třeba přičíst ještě tzv. lemování a dále je třeba ta stará okna demontovat a ekologicky zlikvidovat, a ta nová přivést, osadit a zabudovat a upravit lemování a ostění, což může u některých firem stát stejnou částku jako samotná okna, na které jsou k nalákání občanů obvykle firmou dávány vysoké „fiktivní“ slevy z předem nadsazených cen oken. Proto se vyplatí požádat několik různých firem a dodavatelů o nabídku a porovnat je, protože některé z nich se snaží využít současných dotací ke zvýšení svých zisků. Na druhé straně ale existují i solidní firmy, které se naopak dokáží domluvit se svým distributorem (konkrétně např. FAKRO Czech s.r.o. např. s IZOMAT stavebniny s.r.o. či s dalšími distributory), že dají v rámci dotačního programu pro konkrétního důchodce další slevu na úkor svých běžných marží, čímž lze uspořit i deset tisíc Kč, a nemalé peníze lze uspořit vlastní demontáží, likvidací a montáží, které někdy bývají úmyslně předražené (stejné práce se totiž u různých firem liší až o stovky %!).
Uspořit energie se však dá nejen izolacemi, ale i omezením nutnosti svícení, tedy např. použitím tubusových světlovodů, a především okny do plochých střech. Ty „bubliny“ z polykarbonátu na plochých střechách mnozí z nás znají již 50 let, ale že existují kvalitní skleněné s až čtyřsklem a elektricky ovládané, a některé dokonce i pochozí, které vyrábí a dodává společnost FAKRO Czech s.r.o. jsem se dozvěděl až zde.
Kotle, krby a kamna se též příliš nevystavovaly, což bylo pravděpodobně způsobeno jednak nepravdivými informacemi o jejich budoucím zákazu a též vysokou cenou či nedostatkem některý paliv, zvláště pak pelet. Nicméně jejich ceny již u solidních obchodníků, např. firmy Waldera oproti cenám některých supermarketů klesly již na polovinu a žádný zákaz spalování dřeva nehrozí, takže pokud topíme vlastním dřevem tak je nám i podle stejnojmenných kotlů BLAZE . O to více se však zájem přesouvá k různým rekuperacím, ať již stěnovým, např. od firmy v-systém s.r.o. (úvodní foto), nebo dražším centrálním. Ale šetřit peníze pomocí dřeva lze nejen při jeho spalování, ale též při projektování komplikovaných příhradových nosníků střech dřevostaveb, které mohou nahradit drahé a energeticky náročné ocelové, jak předváděly firmy První chodská a TESARIO s.r.o.
Z elektrického vytápění pak byly k vidění různé systémy podlahového vytápění, ale zcela chyběly elektrokotle s akunádržemi, což je chyba naší dotační politiky. Začínají se však prosazovat keramické designové přímotopy např. od firmy RETAP , které obsahují proti těm klasickým teplovzdušným i sálavou složku tepla, takže stačí vytápět místnosti na menší teplotu.
Několik firem nabízelo solární fotovoltaické panely i s montáží a dodávkou střídačů a akumulátorů, zajímavé ale bylo, že náhle chyběl dosud největší vystavovatel a dodavatel fotovoltaických elektráren firma MALINA Group, což jen potvrzuje její současné problémy. Chybné ale je, že se spousta občanů nechala nalákat při vidině tučné státní dotace ke koupi fotovoltaické elektrárny s připojením do veřejné sítě, což je ale vhodné jen u větších instalací, např. v rámci tzv. komunitní fotovoltaiky, kde existuje poučená osoba, která se o ni též umí pravidelně a odborně starat. Pokud ale jde o menší instalace na rodinných domech fandy fotovoltaiky, pak sice mohou fungovat, ale pokud do jejich ekonomiky započítáme jejich nezbytnou angažovanost odbornou i časovou, pak je jejich návratnost na hraně, a pokud je má provozovat obyčejný občan, pak je jejich návratnost v nedohlednu už jen tím, že si k odstranění každého problému musí volat drahého technika, který navíc nepřijede ihned. A prohlášení prodejních či instalačních firem o jejich životnosti až 40 let je třeba brát s velkou rezervou, protože platí pouze na samotné panely (a to ještě s poklesem jejich účinnosti na 80 %), a životnost elektroniky nezbytných drahých střídačů málokdy přesáhne kvůli vysychání jejich elektrolytických kondenzátorů 10 let stejně jako velmi drahých Li-ion akumulátorů.
Z tohoto pohledu je nutno též hodnotit i zajímavý počin společnosti Česká síť s.r.o. s jejími precizními propočty ideálních řešení od zapadlých chat až po milionová řešení pro firmy. Reálný život bohužel není nikdy ideální a současné super štědré státní dotace na fotovoltaiku, vyplývající ze zoufalé snahy naší vlády o splnění neuvážených slibů daných EU, nepotrvají věčně (ostatně právě proto jsou tyto programy vždy vyhlašovány jako výzvy na pevné, obvykle 3leté období) a pak se tyto projekty a jejich návratnost mohou zhroutit jak domeček z karet a důsledky těchto neuvážených investic postihnou především menší investory, tedy občany, kteří nemají žádné rezervy pro tento případ. Navíc existuje propastný rozdíl mezi zkrachováním firmy, která ručí již dle svého názvu jen omezeně, nebo občana, který ručí celým svým majetkem, což může být pro něj fatální.
Někteří chytřejší občané to již pochopili a používají fotovoltaiku pouze pro vlastní spotřebu na ohřev užitkové vody v teplovodních akunádrži místo v drahých elektrických akumulátorech, tam ale daleko lepší službu udělají levnější (tedy bez střídačů, baterií, povolení) a blbuvzdorné klasické teplovodní kapalinové kolektory. Jejich účinnost sice silně závisí na teplotě okolí a nahřívaného media, ale pokud jsou vestavěné do střechy (a nemají tak ochlazovanou zadní část) a ohřívají např. chladnou zpátečku z podlahového topení či z výměníku teplé vody, tak mají oproti fotovoltaickým panelům až několikanásobnou účinnost a za méně peněz. Konkrétně moje 20 let staré teplovodní kolektory bez jakékoliv údržby a čištění před pár dny, tedy začátkem února při venkovní teplotě pod 0 oC měly stagnační teplotu přes 90 oC a při ohřevu zpátečky 25 oC měly několik hodin výkon až 4 kW/10m2, tedy obdobný jako fotovoltaické panely, ale od března do října je svou účinností již několikanásobně převyšují.
Ale i u nabídek teplovodních solárních soustav je třeba si dát pozor. Veliký zájem návštěvníků totiž budil malý stánek firmy VOBMAT z Jeseníku, která mimo jiné nabízela „retro“, tedy přenosný tlakový systém slunečního ohřevu užitkové vody (foto VOBMAT). Oproti podobným beztlakovým systémům před 30 lety však tento měl tlakovou nádrž z leštěné nerezové oceli izolované PUR pěnou na stojanu lisovaném též z nerezu a místo dříve obvyklého plochého nezaskleného kolektoru byl osazen 10 moderními vakuovými tepelnými trubicemi a elektrickým přihříváním. A to vše za necelých 20 000 Kč – no nekupte to! Při bližším zkoumání, soudě podle „kostrbaté“ češtiny prospektu, obalu v angličtině a „cizokrajného“ značení jakosti nerezové oceli, jde o výrobek z východní Asie, podobně jako trubice, které určitě nejsou z Rumunska, jak jsem byl mylně informován, a tudíž v našich podmínkách po větším krupobití či horší údržbě lze akorát tak zamést střepy a vysypat je do sběrného kontejneru. Takže na chalupě přes léto jistě mohou pár let fungovat, nicméně podobnou službu udělá za pár korun i bez kolektorů jakýkoliv válec natřený na černo, jak to již léta dělají naši kutilové.
Jedinou zajímavou novinkou zde tak byla nabídka zelených střech s fotovoltaikou, kde půda a rostlinky pod kolektory prý ochlazují jejich zadní stranu a eliminují tím (o pár procent) zhoršení jejich účinnosti při jejich přehřívání v letních měsících. Tehdy je ale jejich osvit a výroba elektřiny více než dostatečná, takže hlavním přínosem je spíše samotná funkce zelených střech pro ochlazování skrze strop místností pod nimi místo drahých a energeticky náročných klimatizací.
K vidění byla i spousta firem nabízejících tepelná čerpadla, všechny jako obvykle jsou buď jedničky na našem trhu či s nejlepšími parametry. Málokterá firma však upozorňovala, že se vůbec nehodí do domů, které nemají podlahové topení, kde jejich provozování je na úrovni přímotopů a je tragické, že přesto na ně Státní fond životního prostředí poskytuje statisícové dotace. A hlavně chyběla ta se zemními sběrači, tedy typ země–voda, které jsou nejúčinnější a u novostaveb nebývá problém s vybagrováním rýh pro uložení jejich zemních kolektorů.
Důležitou součástí těchto veletrhů byla však bezplatná poradenská centra, který bylo dokonce 10 a obsáhla jak odborné a technické, tak i finanční či dotační poradenství ze všech oborů. Každý návštěvník tak měl možnost prokonzultovat si své potřeby či nápady nejen na stáncích jednotlivých firem, ale i s nezávislými odborníky. A lze pochválit též více jak 20 zajímavých přednášek.
Závěrem lze konstatovat, že letošní soubor výstav se povedl a přes 24 000 návštěvníků odcházelo spokojeno.
Text a foto: JUDr. Ing. Petr Měchura