Pan Pavel Hrzina z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT se vědecky zabývá fotovoltaikou a problematikou elektrochemických zdrojů, která úzce souvisí s plánovaným rozvojem elektromobility. Vzhledem k důležitosti tohoto tématu jsme mimořádně zařadili rozhovor o výhodách i úskalích elektrického pohonu aut.
Jak bude vypadat budoucnost elektromobility ve smyslu jejího všeobecného rozšíření do všech segmentů automobilismu?
Automobilová doprava musí v současné době plnit mnoho funkcí a to od služeb v komunálu až po udržování společenského statusu uživatelů. Tyto funkce jsou často protichůdné. Obrovská variabilita spalovacího motoru spolu s jeho dlouhým vývojem umožnila postupně obsadit všechny segmenty trhu, i když naštěstí pro čistou mobilitu toto obsazení není ani dnes úplně ideální.
Příkladem jsou třeba rozvozy zásilek, komunální služby nebo technická vozidla. Zde má klasický motor nevýhodu trvalého běhu. Pomineme-li sofistikované start-stop systémy, tak spalovací motor takového vozidla běží, i když to zrovna čeká na nakládku, nebo pracuje jeho technologická nástavba. Zde má elektromobilita jasnou výhodu spočívající v možnosti využít pohon pouze po nezbytně nutnou dobu a přitom zachovat funkci dalších částí vozidla (pracovní nástavby). Oproti tomu elektromobil bude jenom obtížně nahrazovat vozidla na dlouhých trasách nebo auta s malým vytížením provozu.
Budoucnost elektromobility tedy spatřuji ve zhruba 30% podílu na trhu, dalších 50 % připadne na spalovací motory využívající umělá paliva vyráběná metanizací elektrolytického vodíku a zbytek (20 %) pak zůstane věrný naftě a benzínu.
Jaké jsou plusy a rizika elektromobilů?
Pozitivem je určitě větší mechanická jednoduchost vozidla, která s sebou nese menší poruchovost. Na jejím snížení se příznivě podílí i absence součástí vystavených vysokým teplotám.
Velmi přetřásanou otázkou je pak bezpečnost paliva. Uhlovodíková paliva jsou snadno hořlavá a v plynné formě ve směsi se vzduchem často třaskavá. Baterie zase obsahuje citlivé součásti (především separátor), které v případě selhání vedou k uvolnění elektrochemické energie.
Zastavit probíhající reakci ve sloučeninách bohatých na kyslík v kombinaci s lithiem a dalšími prvky je většinou složitější, než uhasit hořící uhlovodík, u něhož stačí zamezit přístupu vzduchu. Hašení rozvinutého požáru baterie musí probíhat postupně. Nejprve je uhašeno konvenční cestou hořlavé okolí (vnitřní vybavení vozu), následně je baterie ochlazena pomocí většího množství vody se smáčedlem a pak musí následovat karanténa a ekologická likvidace.
Bude dostatek surovin pro výrobu baterií do elektromobilů, dobíjecích míst a elektrické energie pro jejich nabíjení?
Každé odvětví, které čeká bouřlivý rozvoj, musí počítat s výkyvy v dostupnosti a tím i v ceně materiálů. Elektromobilita nebude výjimkou. Diskutovaného lithia je relativně dostatek. Problematickou surovinou je tak spíše kobalt, který je těžen především v oblastech s nízkou úrovní infrastruktury. Pro další komponenty elektromobilů a dobíjecích stanic bude potřebné zajistit dostatek elektrovodné mědi, stabilní výrobu výkonových polovodičů a dostupné plasty pro konstrukční části nabíjecích stanic.
Jak bude fungovat recyklace vysloužilých baterií?
Odpověď na tuto otázku je v současné době neznámá. Zatím je produkováno příliš málo baterií, aby bylo možno kvalitně nastavit recyklační procesy. V pilotních fázích běží projekty na second-life, tedy na přepracování bateriových packů z elektromobilu na bateriové systémy pro stabilní užití. Z hlediska samotné recyklace je pak otázkou především bezpečnost jejího průběhu, protože recyklační firmy přicházejí často do styku s poškozenými bateriemi. Naštěstí jsou k dispozici zkušenosti z recyklace malých baterií a řeší se tak pouze přechod k větším bateriím, i když ten není zase tak jednoduchý.
Existuje nějaký segment automobilové dopravy, v němž dnes elektromobilita dává smysl i bez dotací a dalších úlev?
Ano, vracíme se tím na začátek tohoto rozhovoru. Vhodným segmentem je komunální užití, kdy malá užitková vozidla pro sběr odpadu, ošetřování zeleně a rozvoz drobného zboží z výše uvedených důvodů smysl rozhodně dávají.