Jak nastavit odpadové hospodářství v městech a obcích, aby byly připravené na rok 2024? Petr Břenek ze společnosti PGP Terminal, a. s., která je nositelem licence pro plazmové zpracování odpadu od společnosti Westinghouse Plasma Corporation, upozorňuje, že pro řešení už nezbývá moc času.
* Rokem 2024 máte na mysli termín, kdy začne platit zákaz skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu
Ano – do tohoto termínu už zbývá jen šest let! Města a obce, obecně řečeno municipalita, musejí proto hledat racionální řešení svého odpadového hospodářství, aby se za těch šest let nedostaly do existenčních problémů. Již přijatý zákaz skládkování legislativně definovaného odpadu k roku 2024 byl takový primární impuls všech dalších nutných kroků, je to pevný legislativní bod, který je nutno jednoznačně respektovat, najít a nastolit cestu transformace od skládkování k inovativnějšímu řešení celé problematiky.
Jenže hledání nejlepšího řešení je proces, který není samovolný a vyžaduje jasnou časovou strukturu a řád. Bez započatí tohoto procesu se rok 2024 velmi rychle přibližuje a každý den nečinnosti je trestuhodný. Navíc v ČR je jen málo měst či obcí, které produkují takové množství odpadů, jež umožní řešit odpadovou problematiku nezávisle na okolních obcích dostatečně efektivně. A proto jedním ze základních startovacích pilířů je spolupráce či sdružování měst a obcí na nějaké společné platformě, kterou může být například regionální plán odpadového hospodářství.
Je třeba definovat, jak si svou budoucnost představuje daný region, jaké jsou v něm podmínky a možnosti. K tomu je nutné samozřejmě znát požadavky naší a evropské legislativy. Teprve na základě takové analýzy je možné se rozhodnout, jak se odpadové hospodářství dá co nejlépe nastavit. Určitá opatrnost kolem celé transformace je pochopitelná, není však už možné dále otálet.
* Řešení v regionu tedy má být podle vašeho názoru komplexní?
Odklon od skládkování není možné definovat pouze tím, co skládkování nahradí, ale tím, jak vyřešit celý systém toku odpadů. Z plánů odpadového hospodářství vyplývají určité základní teze a ty jsou jednoznačné. Nelze přeskočit myšlenkové úvahy, jak by měla budoucnost vypadat, protože se nedostanete ke kladnému výsledku. Pro budoucí uspořádání musíte hledat opěrné body. Prvním a základním z nich je, že se nedá dále pokračovat zahrabáváním odpadu do země. Projekty se však musí vydiskutovat, pochopit a akceptovat v širším měřítku, a následně také v rámci vztahu s municipalitním sektorem – majitelem odpadu -vysoutěžit. Takže na počátku je třeba projít fází pochopení situace a nastavení pravidel. Teprve po období tohoto jakéhosi prvotního brainstormingu může nastoupit vztah municipality s reálným investorem.
Dle mého názoru již v současnosti jsou reálné podmínky pro investování a započatí přípravy transformačních projektů. Municipalita se však musí rozhodnout ? pokud nepřijme sama nějaké rozhodnutí, nic se samo nespustí, status quo bude nadále pokračovat. Rozhodování o budoucnosti logicky není jednoduché a v důsledku voleb se na radnicích lidé mění. Pokud však již dnes nepřijmou zástupci municipality potřebná rozhodnutí, budou jejich nástupci či oni sami již kolem roku 2020 řešit těžké problémy. A opakuji, nejde primárně o to, jaké technologické povahy bude zvolený projekt. Může se pochopitelně jednat o různou technologickou platformu, která ovšem dle mého názoru musí vždy splňovat lokální požadavky odpadového sektoru, respektovat legislativní požadavky a umět nabídnout i „koncovku“ celého procesu.
* Vy však chcete vybudovat plazmovou technologii
Chceme vzkázat všem municipalitám, že jsme připraveni smysluplně se účastnit diskuse o budoucnosti jejich odpadového hospodářství a nabídnout smysluplné řešení problematiky lokálního nakládání s odpadem. Již dnes se scházíme s mnoha zástupci města a obcí a probíhá stále intenzivnější diskuse, která již není v obecné rovině, ale je konkrétní, a to je pro obě strany velmi pozitivní. V mnoha krajích jsou již dokonce zpracovány základní feasibility study daného projektu.
Chceme být nadále v budoucnosti v představování naší technologie ještě více aktivní, aby nikdo nemohl říci, že o ní nic neví a že je pro něho velká neznámá. Zároveň však jednoznačně v rámci celého toku komunálního odpadu nedefinujeme jen samotnou roli technologie plazmového zplyňování, ale zásadním způsobem podporujeme jeho primární třídění a zpětné využití vyseparovaných složek. Značné množství vyseparovaných složek – primárně plast – se exportovalo především do Číny, avšak tento vývoz v poslední době stagnuje a je reálný předpoklad pokračování tohoto tohoto trendu. Pro celý systém odpadového hospodářství je tak důležitý i funkční sekundární trh s jeho produkty. Budeme muset vymyslet, co s vytříděným podílem komunálního odpadu uděláme tady, v České republice. Máme řešení této problematiky na bázi oběhového hospodářství, protože naše technologie nelikviduje vstupní materiál, ale vrací ho zpět do procesu ke skutečnému využití a k nikoliv pouze k virtuální recyklaci.
* Jde tedy o materiálové, energetické či jaké vlastně využití?
Pojem energetické a materiálové využití je svým způsobem obtížné oddělit jedno do druhého. Podstatou všeho, co se okolo nás a s námi děje, je energie. Má-li výstupní materiál vzniklý konverzí původního odpadu v sobě obsažen energii, pak je principiálně lichá diskuse, jestli jeho využití primárně označím jako materiálové nebo energetické.
Podstatné je v tomto stupni celospolečenské diskuse dodržování hierarchie nakládání s odpady: skládkování bylo, je a bude vždy nejhorší variantou a každé posunutí o stupeň v odpadové pyramidě výš je úspěch. Z tohoto důvodu nechápu boj ekologických organizací proti energetickému využití, protože vlastně podporují skládkování a vracejí celou problematiku do doby ledové. A na nabídku přímé názorové konfrontace či předložení alternativního a realistického řešení této problematiky nebo konkrétního oponentního dohledu v přípravě a realizační fázi projektu z jejich strany zástupci těchto organizací nereagují. Uvědomují si tyto osoby svoji občanskou a vlastně politickou zodpovědnost za budoucnost našich dětí a přírody okolo nás? Převezme někdo z jejich středu aktivitu a nebude jen pasivním oponentem se statistickými čísly, grafy a drahými studiemi o tom, kdyby a coby a stane se aktivním partnerem v komunikaci ?
* Pro realizaci projektů je však třeba mít také ekonomické podmínky
Je samozřejmě nepříjemné, že neprošel legislativním procesem tolik potřebný nový zákon o odpadech. A tak nadále trvá stávající ekonomický model, ve kterém zařízení na energetické využití nemohou ekonomicky konkurovat stávajícím skládkám.
Občan vyprodukuje něco málo přes 300 kilogramů komunálních odpadů za rok, a každý za ně do obecní poklady zaplatí cca 500 korun. Tuna odpadů tedy představuje odpady od tří lidí a platby za ni jsou cca 1500 Kč. Jenže reálné náklady na řešení té tuny dosahují mnohem vyšší úrovně, a to v okamžiku, kdy platíme teoreticky velmi nízké ceny za skládkování. Celý současný systém je vlastně něco tak trochu jako černá díra ?
My v něm možnosti úspor vidíme, proto nabízíme municipalitám systém, který rozkrývá všechny toky od vzniku odpadu až po jeho finální zpracování s koncovkou plazmového zplyňování. Máme analýzy, které jednoznačně říkají, že v situaci k roku 2024, resp. po roku 2020 (k těmto datům máme projekt připraven ? nemůžete logicky připravovat projekt v podmínkách roku 2017) může problematika nakládání s komunálním odpadem na bázi plazmové technologie vycházet ze všech smysluplných variant nejlevněji, a to samozřejmě při dodržení všech legislativních e environmentálních EU a tuzemských kritérií.
* Jak jsou daleko vaše konkrétní projekty v ČR?
Společnosti PGPT jde o to – a vždy jí o to šlo – oslovovat municipality na konkrétních lokalitách s konkrétními problémy a konkrétními lidmi. PGPT se o to snaží: v každé konkrétní spádové lokalitě existuje seznam brownfieldů, environmentálních problémů, ale také možností a výhod, které mohou být začleněny do celé problematiky. Vzhledem k povaze komunálního odpadu jako environmentálně problematického materiálu je nutné realizovat projekt, jenž bude zohledňovat a respektovat toto hledisko, ale zároveň tato vstupní surovina nabízí potenciál smysluplného zpětného využití. V projektu na bázi plazmové technologie probíhá transformační proces zcela odlišný od spalování. Nelikvidujeme odpad tím, že ho spálíme. U nás dochází ke štěpení molekuly původního odpadu, přičemž definujeme vstup odpadu jako start něčeho zcela nového. To, co vychází z reaktoru je de facto recyklát původního vstupu ve formě plynu (syngasu) a sklovité strusky (vitrifikátu). Obě tyto komodity se vracejí do průmyslových procesů. Proto říkám, že diskuse o energetickém nebo materiálovém využití nesouvisí ani tak s podstatou procesu jako takového, je to spíš o čistě legislativním zařazení.
*Jde tedy o to, do jaké škatulky se syngas nebo vitrifikát zařadí?
Legislativa má samozřejmě velký vliv, protože tady nejde jen o odklon skládkování a nahrazení jedné úrovně v hierarchii něčím jiným, ale v této souvislosti také o splnění recyklačních cílů. V této souvislosti je legitimní otázka, zda primárně výroba syngasu představuje možnost následného materiálového využití. Protože toto stanovisko ovlivňuje pohled na celý projekt. K tomu máme nachystáno velké množství dokumentů a analýz z nezávislých tuzemských a zahraničních zdrojů. Vnímejme celý proces této transformace/konverze odpadu jako proces, v němž dominantní roli hraje plazmová technologie, která transformuje vstupní surovinu do smysluplného výstupního produktu, jež má v sobě potenciál obecného zpětného využití a je velmi nevhodné přisuzovat tomuto procesu jednoznačnou nálepku energetického stupně odpadové pyramidy, protože v tomto momentu se jedná principiálně o smysluplnou recyklaci původního produktu. Energie a hmota spolu úzce souvisí. Jedno bez druhého neexistuje. Například stávající statický výklad pojmu materiálové využití je dle mého názoru archaizmem, neboť stoupenci tohoto výkladu pořád pod touto definicí vidí pouze kopec pevné fáze hmoty a jeho vnitřní energetický potenciál nevnímají. Zapomínají rovněž na to, že zde máme formu hmoty i ve skupenství kapalném a plynném. Všechna tato skupenství v sobě zahrnují logicky i určitý energetický potenciál a tento potenciál nevyužít je nesmyslné. Je to dialektická souvislost a již pan Einstein ji definoval ve své rovnici…
Čili jestli pojem plazmové zplyňování má v sobě potenciál, tak je to prioritní potenciál vracet zpět do procesu smysluplně hmotu či energii a tyto veličiny opětovně využít. A toto by měla být budoucnost v odpadovém sektoru.
Odpad není koncem starého, ale začátkem nového.