Vyhledat:

Některé nabídky dotací jsou pouze návnada s cílem dostat z naivních lidí peníze

S dotacemi se roztrhl v poslední době pytel. Na první pohled skvělá nabídka, kdy nám stát dává ze své pokladny příspěvek na něco, co si pak můžeme koupit, se mnohým lidem ve společnosti zalíbila. Zapomínají přitom však na několik zásadních a základních pravidel tržního mechanismu, které rozdávání dotací porušuje. A dochází tak nejen k poškozování společnosti jako celku, ale i jednotlivců, kteří si pro dotaci sáhnou. Fungují úplně stejně jako klamavý reklamní leták v supermarketu. Dojem z úspory je často pouze fiktivní a klamný.

Ne každá sleva je opravdu výhodná

Jak už všichni víme ze zdokumentovaných případů klamných slevových letáků v supermarketu, v mnoha situacích jsou uváděné slevy pouze fiktivní a předtím, než byly vytvořeny, byla cena zboží uměle navýšena. Nebo je pouze vymyšlena „původní cena“, kterou dané zboží vlastně nikdy nemělo. To však k vyvolání slastných pocitů u zákazníka a navození dojmu úspory naprosto stačí. A proto, ať si myslíme, co chceme, uspěje ten, kdo dává imaginární slevu, před tím, který zákazníka tímto trikem neklame. V některých kulturách jsou principy slevy zakódované přímo v DNA. Ať už se jedná o smlouvání v arabském světě nebo byznysové vztahy například v Itálii, kde je s očekáváním slevy automaticky kalkulováno. Fenomén tedy není ojedinělý, ba naopak.

Dotace aneb sleva, za kterou si zaplatím. A to hned dvakrát

V posledních letech se roztrhl pytel se všemi možnými dotacemi. Na zateplení, na vytápění, na vlastní výrobu energie. Ale i na projekty s nulovou přidanou hodnotou pro společnost nebo podnikatelské záměry, které už dávno existují. Tím tak pouze vzniká nová nerovná konkurence. Dotace se zkrátka líbí a rozdávají se rády. A také se rády přijímají. Ale proč tomu tak je?

Raději si vezmu to dotované, protože chci ušetřit

Obvyklá praxe je taková, že výrobci či dodavatelé konkrétního produktu či sortimentu si jednoduše „vylobbují“ (vysvětlí politické reprezentaci, že je to vhodné) dotace pro daný segment. Následně se odprezentuje veřejnosti jako rozumné této příležitosti využít. Fakt, že se nyní nabízí produkt za cenu, která není plná, ale je snížená o dotaci (tj. výše zmíněný efekt slevy), vytváří v zákazníkovi pocit, že pokud nabídky nevyužije, o něco přichází. To je krásné podhoubí pro marketingový tlak a všudypřítomnou reklamu na dotované zboží. Princip je jednoduchý. Zákazníkovi se navodí pocit omezené akční nabídky stejně, jako když si jde pro levné rohlíky do supermarketu, protože si to přečetl v letáku. Nemůže odolat a koupí si ne akční rohlík, ale třeba dotovaný topný systém za statisíce korun. Prostě proto, že jinak by stál ještě dvakrát tolik. A to je přece obrovská úspora, no ne?

Trik, který tahá peníze z kapes nám všem

První prozření však přichází ve chvíli, kdy nahlédneme na vývoj cen dotovaných produktů. Vždy platí pravidlo, že produkty, které se začnou dotovat, se najednou na trhu zdraží. Obvykle takřka o výši dané dotace. Tím se úspora stává pouhou fikcí. To ale bohužel většina zákazníků nedokáže vnímat. Cenový rozdíl pak nekončí nikde jinde než na účtech prodejců, kteří z daného dotovaného zboží profitují. Tyto peníze investují do reklamy, v níž nám opět velmi intenzivně vysvětlí, že tato „akce“ je pouze časově omezená a že jejím využitím můžeme hodně ušetřit. Kruh se uzavírá.

A to je jen jedna strana mince – zákazník. Potom jsou tady ti, kteří danou dotaci platí. To jsme my všichni. Často se v éteru objevují názory typu: „To se nás netýká, to platí EU.“ Zaprvé, EU jsme „my“, nejsou to „oni“. Jsme její součástí a společně rozhodujeme o tom, čím EU je a bude. Zadruhé, je skutečně etické vzít si něco jen proto, že to platí někdo jiný a není to zrovna můj soused od vedle? To je také diskutabilní otázka. Obecným faktem ale zůstává, že si tímto čerpáním dotací vzájemně taháme peníze z kapes. Co to dělá s etickou rovinou společnosti, to by bylo na jinou úvahu.

Dotační korupce

Obecné nastavení společnosti je spíše proti dotacím. Málokdy narazíte na někoho, kdo tento systém velebí a uznává. Často však narazíte na někoho, kdo řekne, že s tím sice nesouhlasí, ale když už ta možnost je, tak by byl hloupý, kdyby ji nevyužil. Pro zjednodušení nyní pomineme výše zmíněný fakt, že pořízením dotovaného produktu přeplácíme (jelikož jeho cena bývá o danou dotaci uměle navýšena) a že se obvykle také stáváme otroky určitých pravidel, která se s čerpáním dotace vážou. Tato pravidla nám navíc mohou do budoucna způsobit ještě větší ekonomickou škodu.

Podstatné je ale to, že čerpáním dotace se stáváme těmi, kdo se nechal uplatit svými vlastními penězi. Jen těžko můžeme legitimně bojovat proti něčemu, co aktivně využíváme. Tím se tento systém udržuje v chodu. Je postaven de facto na pokrytectví a korupčním mechanismu „sebeuplácení“ podobně, jako když populistický politik uplácí ze společné pokladny své voliče. Dokud společnost nedoroste do takové mentální úrovně, aby její občané obecně přestali tyto nabídky využívat, nebude tento kruh přerušen a systém se bude nadále prohlubovat.

Komunismus v dárkovém balení

Mechanismus přerozdělování, kdy se ze společného bere a jmenovitě dává, je samozřejmě velmi atraktivní pro ty, kteří přijímají. A přitom vlastně nikoho moc netrápí, protože z toho společného krev neteče. To je sebedestruktivní mechanismus, který se již mnohokráte neosvědčil – typicky ve snahách o budování komunistické společnosti. Jak se ukázalo, od určité velikosti komuny to už prostě přestane fungovat. A ta velikost je přesně na té úrovni, kdy vzniká mezipersonální anonymita.

Je na zvážení každého z nás, jakou chceme budoucnost a jaký svět chceme po sobě zanechat pro další generaci.

Autor: Ing. František Přikryl analytik

Photocredit: Václav B. (se souhlasem)
Zdroj: www.drevostavitel.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *