Dotační programy by měly motivovat stavební sektor k vyšším energeticky úsporným standardům a lepší adaptaci na změnu klimatu, neměly by však vytvářet dotační závislost, deformovat trh a způsobovat vlny v poptávce. Je důležité si uvědomit, že zejména energeticky úsporné renovace v sektoru budov mohou vést k podpoře pozemního stavitelství s vysokým multiplikačním efektem na tvorbu HDP, kvalifikovanou zaměstnanost a příjmy státu prostřednictvím zdanění těchto investic (DPH, daň z příjmů firem, daň z příjmů zaměstnanců, inkaso sociálního a zdravotního pojištění).

Již dnes přinášejí podpůrné programy do stavebnictví okolo 25 mld. Kč ročně, jejich potenciál je však ještě dvou a půl násobně vyšší. Aktuálně české programy na jednu vynaloženou korunu z veřejných rozpočtů vybudí 3 koruny celkové investice, v Německu je tento podíl 1 ku 18. Postupně se k této hodnotě můžeme blížit. Lze očekávat, že v rámci kohezní politiky již v příštím víceletém období po roce 2020 nebudeme disponovat tak štědrou alokací jako doposud. Proto je třeba začít připravovat doplnění dotační podpory tzv. finančními nástroji, tedy zvýhodněným financováním.

Aktuálně je státní podpora renovací budov v Česku rozmístěna do celkem 8 národních i evropských programů.

 

 

Jen pro srovnání – v sousedním Německu všechny programy na podporu úspor energie administruje Národní rozvojová banka (KfW).