Vzduchotěsnost budov je důležitým faktorem jak u novostaveb tak i u renovací, přičemž v obou případech zajišťuje energetickou efektivitu a ochranu stavebních konstrukcí. Bohužel v praxi se ukazuje, že u renovací jde často o přehlíženou problematiku a není kladen důraz na správnou aplikaci vzduchotěsných systémů (např. parobrzdné membrány, lepicí pásky, tmelící materiály), která jsou zásadní pro funkčnost a dlouhou životnost stavebních konstrukcí.
,Nejde přitom jen o ochranu tepelné izolace, ale o naplnění základních požadavků na stavbu:
- Mechanická odolnost a stabilita – Vzduchotěsné systémy chrání konstrukční prvky před vlivy počasí a vlhkostí, čímž přispívají k dlouhodobé stabilitě budovy.
- Požární bezpečnost – Některé komponenty vzduchotěsných systémů obsahují retardéry hoření, což zvyšuje požární odolnost konstrukcí.
- Hygiena a ochrana zdraví – Vzduchotěsné systémy zajišťují správnou regulaci vlhkosti a eliminují riziko plísní a hniloby, což přispívá ke zdravému mikroklimatu v interiéru.
- Bezpečnost užívání – Speciální průchodové manžety zajišťují bezpečný a vzduchotěsný průchod kabelů, čímž přispívají k ochraně proti požárům a dalším rizikům.
- Ochrana proti hluku – Správně provedené vzduchotěsné vrstvy pomáhají eliminovat šíření hluku v konstrukci.
- Úspora energie a ochrana tepla – Vzduchotěsné systémy brání degradaci tepelné izolace a minimalizují tepelné ztráty, což vede k efektivnímu provozu budovy.
Renovace a úspora energie
V případě renovací, je úspora energie požadavek, který zaznamenal v posledních letech naprostou prioritu v provozování budov. Vzduchotěsný systém hraje, jako systém spadající do hydroizolačních systémů, přece jen významnou roli v oblasti tepelné techniky. Vyšší průvzdušnost obálky budovy vede k významně vyšším tepelným ztrátám, zvýšené spotřebě energie na vytápění a potenciálním problémům s vlhkostí a kondenzací. I v případě renovací je žádoucí, aby těsné byly všechny spoje a napojení (prostupy kabelů, trubek stejně jako např. napojení betonového stropu na obvodovou stěnu), neboť i mikroskopický otvor ve vzduchotěsné vrstvě může znamenat problém. I malým otvorem vniká, při rozdílu teplot v interiéru a exteriéru, do konstrukce vlhkost ve formě vodní páry. Pro představu – spárou širokou 1 mm a dlouhou 1 m při teplotě v interiéru 20 °C a relativní vlhkosti 50 % může denně z interiéru přibýt kolem 360 g vody, což je ročně 10–15 kg vody. A vlhké prostředí mají rády plísně. Kromě toho může netěsnost obálky způsobovat velké tepelné ztráty, rosení oken, špatné fungování vzduchotechniky a poddimenzování vytápění.
Průvzdušnost obálky má vliv na energetickou náročnost budovy, kdy každý 1 m³/h netěsně unikajícího vzduchu může představovat až 30 W tepelných ztrát, v závislosti na teplotním rozdílu mezi interiérem a exteriérem. U budov s vysokou vzduchotěsností, typicky s hodnotou n₅₀ ≤ 0,6 h⁻¹, je infiltrace vzduchu minimalizována a i při vyšších rychlostech větru zůstávají tepelné ztráty způsobené nekontrolovaným prouděním vzduchu nízké. Starší nebo netěsné budovy s vyšší hodnotou n₅₀, například ≥ 5 h⁻¹, jsou náchylnější k infiltraci vzduchu. Při rychlosti větru 6 m/s mohou tepelné ztráty vzrůst až o 20 % ve srovnání s bezvětřím. To vede k vyšší spotřebě energie na vytápění a snížení komfortu obyvatel. U netěsné budovy mohou nekontrolované tepelné ztráty tvořit 10–30 % celkových tepelných ztrát, zatímco u vzduchotěsné budovy je tento podíl minimální.
Tepelná izolace a kvalitní okna hrají prim, ale pokud jsou špatným způsobem aplikovány, obaleny a nezajištěny a následně atakovány vlhkostí, vzduchem nasyceným vodou nebo zatékající vodou, degradují. Díky vzduchotěsnému systému, sestaveného z parobrzdných membránových fólií, má konstrukce dostatečný odvod vzdušné vlhkosti a není exponována vnitřní vlhkostí. Pojistné fólie ji pak chrání z vnější strany proti vlhkému vzduchu, který může kondenzovat v provětrávaných mezerách střech a dvouplášťových fasádních systémů, kde je kondenzát odveden vně objektu. Tepelná izolace se proto bez správně fungujících vzduchotěsných systémů neobejde.
Vzduchotěsnost, parozábrany a Nová zelená úsporám
V programu Nová zelená úsporám jsou požadavky na vzduchotěsnost a aplikaci parozábran v případě renovací rodinných domů uvedeny u výměny oken a dveří a v případě instalace řízeného větrání. Je tedy kladen důraz při instalaci nových oken na správné zabudování, které zahrnuje i použití parozábran. Podle požadavků programu musí být montáž oken provedena v souladu s normou ČSN 74 6077 „Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování“. Proto je důležité, aby montáž oken byla provedena odborně a v souladu s uvedenými normami a požadavky programu Nová zelená úsporám.
U všech podprogramů NZÚ (Oprav dům po babičce i NZÚ Light u rodinných domů a v programu HOUSEnerg v případě bytových domů) je stanoven požadavek na průvzdušnost obálky budovy, který se dokládá pouze u žádostí v podoblasti C.4 – Větrání. Protokol musí být v souladu s metodickým pokynem pro upřesnění měření průvzdušnosti obálky budovy. Konkrétně je požadováno dosažení hodnoty n₅₀ ≤ 2,5 h⁻¹.
Bohužel užití parozábran při instalaci oken a dveří není standardem a stále je možné se setkat s instalacemi, které toto nesplňují. V případě využití dotačních prostředků pak hrozí i vrácení dotace z důvodů nesplnění podmínek programu.
Obrázek 2) Důsledné a správné užití parozábran při instalaci oken v případě renovací není standardem (zdroj: Centrum pasivního domu, z.s.)
Výběr správné pásky
Při využití lepících pásek je dobré mít na paměti, že takto zvolená forma parozábrany by měla plnit svou funkci po několik desetiletí. Důležitou roli hraje také profesionalita a kvalita provedení.
V neposlední řadě nejsou všechny lepící pásky stejné, což má vliv na vhodnost jejich využití. Lepicí pásky pro zajištění vzduchotěsnosti se obvykle vyrábějí pomocí dvou hlavních výrobních metod. Většina se vyrábí jako disperzní lepidla. Exkluzivnější skupina lepicích pásek se vyrábí za použití lepidla na bázi pevných látek obsahujícího čistý akrylát.
Aplikace lepících pásek u renovací se často potýká s nerovnostmi ve stávajícím zdivu, prachem a vlhkostí zdiva. Zároveň by lepící pásky měli být schopny spolehlivě odolat problémům s vlhkostí i po jejich instalaci. Vlhkost však nepřichází vždy jen z vnějšku, ale často také z podpovrchu. V tomto případě je výhoda vnějšího ochranného účinku fólie obrácena, protože vlhkost nemůže uniknout skrz fólii a místo toho se hromadí mezi lepidlem a fólií. Pásky využívající akrylátová disperzní lepidla obsahují z výroby na svém lepivém filmu emulgátory, což je v tomto směru znevýhodňuje oproti lepicím páskám s použitím lepidla na bázi pevných látek obsahujícího čistý akrylát. Charakteristickým rysem emulgátorů je totiž to, že uchovávají vodu, a jsou schopny to udělat i později. Pokud akrylátové disperzní lepidlo přijde do kontaktu s vodou znovu, lepidlo reemulguje, často vytvoří bílé zbarvení a může ztratit přilnavost. Čisté akryláty jsou proti vodě plně odolné, protože nereagují s vodou a tím je zachována jejich přilnavost.
Obrázek 3) Lepicí páska položená ve vodě po dobu 24 hodin. Nahoře konvenční akrylátová disperzní lepicí páska, reemulgovaná vodou; lepidlo ztratilo pevnost. Dole čistý akrylát na pevném základě, který je absolutně odolný vůči vodě, zdroj: CIUR a.s.
Autoři : Ing. Jiří Kasal, produktový manažer společnosti Ciur a.s. , Ing. Vítězslav Malý, ředitel Centra pasivního domu, z.s.
Zdroj : https://www.pasivnidomy.cz/