Sezónní úložiště tepla by mohlo vzniknout v Jablonci nad Nisou. Vedení města chce tímto způsobem využít přebytky z městských solárních elektráren a spotřebovat energii později v době, kdy soláry nevyrábějí. V severočeském Jablonci nad Nisou hledají cesty, jak snížit účty za elektřinu, vytápění i obecní uhlíkovou stopu.
„Dříve jsme město vytápěli spalováním mazutu, dnes už jsme dále. Máme 15 lokálních kotelen, připravujeme také instalaci 60 fotovoltaik na střechy městských budov. Tento projekt je dimenzován na kapacitu 3,6 MWp, nabízí se tedy otázka, co dělat s letními přebytky,” uvádí energetický manažer Jablonecké energetické Jaroslav Šída. Jednou ze zvažovaných variant je sezónní úložiště tepla. Technologie, která zatím funguje pilotně v Dánsku a několika dalších evropských zemích, umožní elektřinou zahřát podzemní zásobárnu písku a díky izolaci pak teplo dlouhodobě udržet, by bylo první v Česku.
„Jablonci se podařilo získat na tento pilotní projekt grantovou podporu, nasbírané zkušenosti tak budou sloužit i pro další zájemce o dekarbonizaci vytápění. Potenciální slepé uličky, které v Jablonci odhalí, už nebudou muset jiné obce prošlapávat znovu,” doplnila projektová manažerka Frank Bold Vladimíra Mašindová.
V pečlivě vytipovaných lokalitách, které budou technicky vhodné pro zbudování úložiště, proběhnou participační setkání s místními obyvateli, kteří se budou moci se záměrem přednostně seznámit a připomínkovat jej.
Kněžice: dvacet let v předstihu
Zatímco Jablonec teprve hledá svou cestu, obec Kněžice je energeticky soběstačná už dvě desetiletí. „Provozujeme kotle na slámu a štěpku a díky tomu dodáváme obecním teplovodem obyvatelům teplou vodu i teplo pro vytápění,“ popisuje starosta Milan Kazda s jistou dávkou hrdosti, která je na místě.
Kněžice jsou v Česku skutečným unikátem – jako jediná obec provozují kompletní teplárenský systém ve vlastním majetku, a k tomu ještě bioplynovou stanici. Na téměř dvanácti kilometrech teplovodní sítě pracují dva kotle na biomasu o výkonech přibližně 400 a 800 kW, které ročně spolknou zhruba 600 tun štěpky a 400 tun slámy. Bioplynová stanice primárně vyrábí elektřinu pro síť, odpadní teplo ale putuje zpět do obce. Systém, který v době svého vzniku působil jako odvážný experiment, dnes dodává levné teplo spolehlivě rok co rok.
Replikovat tento model dnes ale není snadné. Dvacetileté dotační podpory u některých bioplynových projektů právě končí, stát penalizuje dodávky elektřiny nad referenční cenu a celková legislativa je výrazně přísnější než v době, kdy Kněžice začínaly. Podobnou cestou se přesto vydaly i další obce – Žlutice, Roštín na Moravě, Slavičín nebo Svatý Jan u Českých Budějovic. Každá po svém, každá s vlastními kompromisy.
Hybridní kotelny: univerzální řešení dostupné všude?
Vedle obecních tepláren na biomasu a velkorysých sezónních úložišť existuje i střízlivější, ale velmi praktická cesta: kombinace kotle s tepelným čerpadlem. Takzvaný hybridní systém funguje tak, že tepelné čerpadlo zajišťuje levné a tiché vytápění po většinu roku, zatímco kotel – na pelety nebo plyn – se zapojí jen v zimních mrazivých špičkách, kdy by samotné čerpadlo nestačilo.
Výsledek? Podle zkušeností výrobce Benekov až o třicet procent nižší provozní náklady oproti tradičním zdrojům, minimální obsluha a delší životnost tepelného čerpadla. A navíc: čím více přebytečné solární elektřiny je v síti k dispozici, tím lépe – tepelné čerpadlo ji umí přímo využít.
Přejít na čistší vytápění se brzy vyplatí i z jiného důvodu. Do roku 2028 má být spuštěn systém emisních povolenek EU ETS 2, který pravděpodobně zdraží uhlí i zemní plyn. Obce, které to nestihnou vyřešit samy, mohou sáhnout po dotacích – například 103. výzva OPŽP zvýhodňuje výměnu starých kotlů v obecních budovách a její jednotkové dotace dokážou pokrýt většinu investice i u hybridních kotelen.
Sdílení zkušeností v rámci UKEN
Výše uvedené příklady dekarbonizace vytápění v obcích zazněly na jednom místě: na setkání projektové skupiny Unie komunitní energetiky (UKEN). Právě v podobných diskusích, kde si zástupci měst, odborníci i dodavatelé technologií navzájem předávají konkrétní zkušenosti a rady, se rodí inspirace pro další projekty. Nejlépe se učí od těch, kdo to už zkoušeli před vámi.
Autor : Vladimíra Mašindová Projektový management a komunikace se stakeholdery , https://frankbold.org/